Atlas ptáků totiž opouští svět teenagerů. Zastupuje klasické rodinné drama bezmála antického charakteru založené na silných hereckých výkonech a soustředěné kolem zápletky, která hraničí s krimithrillerem.
Stárnoucí majitel technologické firmy, kterého hraje Miroslav Donutil, ztrácí půdu pod nohama, když ho zradí zdraví, v podniku se objeví případ zpronevěry a také mezi vlastními potomky si těžko vybírá, komu by mohl svůj odkaz svěřit.
Souběžně se odehrává příběh osamělé, příliš důvěřivé ženy, která se odmítá vzdát iluzí o partnerovi, s nímž udržuje vztah pouze na internetu. Alena Mihulová ji ztvárnila způsobem, který z ní činí královnu snímku.
Když se oba motivy propojí, tvůrci si s divákem při hledání viníka hrají tak trochu na schovávanou, zaměstnávají však spíše jeho mozek, protože k postavám si jen stěží vytvoří bližší vztah.
Navíc si leckdo bude lámat hlavu, jaký účel vlastně ve filmu plní titulní ptáci, bez nichž by základ příběhu účinkoval stejně. Zkrátka vznikl film bezesporu chytře vystavěný, dobře nasnímaný i zahraný, ale bez onoho pocitového kouzla, jímž Všechno bude dobylo po Varech i České lvy.
