Zahrál desítky profesí, ale hřebík nezatloukl

Ve svém hereckém životě mistrně ztvárnil desítky profesí. Byl továrníkem, profesorem, starožitníkem, zlodějem i milionářem, ale i svářečem a cihlářem. U dělnických profesí je s podivem, že si nikdo nevšiml jeho pověstné nešikovnosti doma prý Jaroslav Marvan nezatloukl ani obyčejný hřebík.

O Marvanovi, od jehož narození uplynulo sto let, se říká, že jediné, čemu doopravdy rozuměl, bylo herectví. Pro Marvanovu tvorbu byl vždy charakteristický věcný, střízlivý a nevzrušivý přístup k sebedramatičtější situaci. Pomalá chůze i pohyby a klidná intonace se spoustou zámlk byly vždy nejnápadnějšími prvky jeho herectví, jímž byl doslova posedlý.

Jeho žena Márinka si ho moc neužila. Z divadla se vracel kolem půlnoci, a pokud ho čekalo natáčení, vstával už ve čtyři ráno. Mezitím se v posteli učil text.. . Rolemi Marvan žil i doma. Když se točil seriál Hříšní lidé města pražského, s Márinkou prý mluvil stejnou dikcí jako rada Vacátko.

Na začátku umělecké dráhy stál trochu ve stínu svého principála Vlasty Buriana, který ho ve dvacátých letech přijal do souboru. Klidný a vždy připravený Marvan se pro nervózního a zapomnětlivého Buriana postupně stal nepostradatelným partnerem. Spolu odehráli stovky představení, ale i desítky filmů. Marvan, považovaný za vynikajícího komika, celý život toužil po velkých dramatických rolích. Od Buriana proto odešel do Městských divadel pražských, odkud v roce 1954 přešel do Národního divadla.

Všemu, ať šlo o motor v autě, vybavení bytu, ale i politiku, říkal porichtung". Nikdy nebyl členem žádné politické strany, ale k režimům, v nichž žil, byl většinou loajální. Představení pro Baťu, roli Stalina stejně jako recitační zájezdy do hornické Ostravy bral jako nezbytnou daň - tomu, co ho v životě bavilo nejvíc - herectví.

Se ženou Márinkou děti neměl. Když se mu v 59 letech narodila nemanželská dcera, označili to straničtí funkcionáři za nemravný život" a na deset let mu pozastavili udělení titulu národní umělec. 

Jaroslav Marvan se narodil 11. prosince 1901 v Praze na Žižkově. Za svůj umělecký život vytvořil 149 divadelních rolí, 195 rolí filmových a v televizních inscenacích ztvárnil 21 postav. Do povědomí diváků se například zapsal jako rada Vacátko v seriálu Hříšní lidé města pražského a nebo v oblíbených, ale poněkud tendenčních komediích Dovolená s Andělem a Anděl na horách. Právě revizor pražských dopravních podniků Gustav Anděl v jeho podání zvítězil v roce 2000 v divácké anketě Hrdina filmového úsměvu tisíciletí. Marvan zemřel 25. května 1974.

,