RECENZE: Máslo, mléko a zachránit svět. Návrat Maxima Gorkého se vydařil

V nečekaně aktuálním podání vrátilo pražské Národní divadlo na svá prkna zaprášenou tvorbu Maxima Gorkého. Na premiéru Vassy Železnovové ve Stavovském divadle se přes covid vyplatilo počkat.

Dlouhou a trnitou cestu prý musel režisér Jan Frič a dramaturgyně Marta Ljubková ujít, aby se ve středu večer mohla v pražském Stavovském divadle uskutečnit premiéra první porevoluční inscenace díla Maxima Gorkého na první scéně. Covidová paralýza nakonec výsledku paradoxně prospěla: dnešní svět totiž patrně vibruje po změně stejně intenzivně jako ten v roce 1910, kdy Gorkij první verzi Vassy Železnovové psal.

Jakási předtucha zvratu, kterou marně oddaluje neustávající retro zvuk praskajícího vinylu, však naštěstí zůstává na pozadí a jen dokresluje celkovou rodinnou tragédii. Spolu s herci se totiž Frič plně soustředí na interní záležitosti: vztahy mezi členy rodiny, obyvateli domu a dědici rodinné firmy.

Pro navození intimní atmosféry sáhli tvůrci k neobvyklému kroku a všechny herce vybavili mikroporty. Co může působit neprakticky a jistě při zkoušení nadělalo neplechu, přineslo kýžený efekt. Herci si mezi sebou vyměňují dialogy téměř sykavě a divák se může jen domýšlet, co kdo vlastně slyší a co jsou jen jízlivé dovětky potichu plynoucí z úst. Kadence dialogů a celková sehranost souboru přitom připoutá od prvních minut.

Mezi herci vyčnívají představitelé Vassyiných zpovykaných synů Šimon Krupa a Petr Vančura. Zvláště Vančura zůstává po celé představení dokonale přesný a hraje svou zatím největší roli na první scéně.

Vassa Železnovová

80 %

Národní divadlo (Stavovské divadlo)

premiéra 27. října 2021

režie: Jan Frič

hrají: Zuzana Stivínová, Pavla Beretová, Petr Vančura, Šimon Krupa, Veronika Lazorčáková, Jana Pidrmanová, Robert Mikluš, Pavel Batěk, Lucie Juřičková, Tereza Vilišová, Kateřina Bejčková / Anežka Šťastná

Podobně zaujme i Robert Mikluš v úloze poživačného strýce, ovšem své si v přestřelce invektiv uhrají všichni. Nad vším pak logicky ční Zuzana Stivínová v titulní roli. „Máslo, mléko, žiletky. Postavit dům – mám. Zplodit syna – mám,“ přeříkává si jen tak mimochodem.

Moderní Vassa/žena je středobod rodiny i celé společnosti; stejně jako položky nákupu si totiž ze seznamu může odškrtávat neméně důležité body: udržet firmu, uklidnit snachu, odkojit třicetileté syny, zfalšovat závěť... Stivínová svou Vassu hraje uměřeně. Je komisní a přece s notnou dávkou charizmatu, takže jakmile vstoupí na scénu, mumraj všech těch po penězích lačnících tvorů okolo utichne a čeká, co se bude dít.

Frič své dílo opět ozvláštnil množstvím dvojsmyslů a narážek. Ne vše se daří rozklíčovat, celkově ale i ty nejmenší detaily dodávají nezvykle vyvážené inscenaci na poutavosti.