Ubu se baví - G. Pyšná, J. Polášek

Ubu se baví - G. Pyšná, J. Polášek | foto: Divadlo Na zábradlí - Martin Špelda

Ubu se baví v letadle. A diváci s ním

  • 0
Kdyby žil Alfred Jarry, bavil by se taky. V pražském Divadle Na zábradlí se totiž nově hraje představení Ubu se baví, které má být podle podtitulu "aerodynamickou ubunalitou".

Inscenace je dílem režiséra Jiřího Havelky a celého jeho týmu. Během zkoušení se improvizovalo na jarryovské téma uprostřed kulis trupu letadla. Tvůrci tak vystavěli vtipnou platformu pro absurdní humor: v letadle se sejde desítka cestujících, z nichž každý, aniž by to zpočátku tušil, letí jinam a z jiného důvodu, všichni však musí odevzdat pasy, letenky i mobily a výměnou za svoji svobodu získávají možnost se beze strachu bavit.

Ubu se baví - M. Spurná, P. LiškaJosef Polášek, Pavel Liška, Petr Čtvrtníček, Natália Drabiščáková či Kristina Maděričová se střetávají kilometry nad zemí a vytvářejí tak bizardní absurdity, že dřív, než se člověk dosměje jednomu vtipu, už se směje druhému. S původním Jarryho králem Ubu má Havelkova taškařice pramálo společného, nakonec chybí i slibované pověstné Hovnajs, celé představení se však i přesto nese v ubuovském duchu. Je plné nonsensů a absurdních situací.

Dnes letí kapitán Pejsek

Hra graduje od očekávání budícího úvodního oťukávání se jednotlivých pasažérů přes thrillerovou domněnku o únosu letadla až po definitivní manipulaci všemi pasažéry vychytralým kapitánem, který shodně s písní skupiny Vltava tvrdí, že je kapitán Pejsek. Během představení se herečky převtělují z cestujících do letušek a zase zpátky, přičemž na sedadlech je mezitím střídají figuríny. Jejich výměny jsou stěží postřehnutelné a dodávají večeru na absurdnosti.

Jediné, co představení trochu ruší, jsou projekce barvených obrazců na trup letadla a také opakující se záběry na obrazovkách v letadle – i když ne všechny. Použití reklamy na jogurt, v níž hraje Josef Polášek, opět absurditu jen umocní.

Ubu se baví - Petr Čtvrtníček

Letadlo U.B.U. Airlines a v něm desítka cestujících. To jsou vlastně jediné komponenty, z nichž Havelka vycházel. Rozehrál ulítlou komedii namočenou jedním křídlem do silného vývaru Homolkových, druhým křídlem do werichovského humoru, se zavazadlovým prostorem plným neprocleného absurdna.

Představení má spád, je inteligentní, nenechá diváka ani na chvíli vydechnout, a když už se zdá, že se všechno chýlí k přistání, objeví se v uličce letadla úplně nahý Pavel Liška. Čistých osmdesát procent by si však představení zasloužilo i bez toho.

Hodnocení MF DNES: 80 %