Strasti jedné schůze vlastníků bytových jednotek se poprvé dočkaly uvedení 7. října 2017. Společenstvo vlastníků tehdy v pražských Kasárnách Karlín uvedl přímo autor textu Jiří Havelka se svým souborem Vosto5.
Populární námět následně zfilmoval jako Vlastníky s Dagmar Havlovou a Jiřím Lábusem. Původní divadelní hra mezitím putuje po celé zemi: uvedli ji v Pardubicích, Českých Budějovicích a Chebu. Šestou inscenaci chystá na prosinec Mladá Boleslav a tu pátou v neděli večer liberecké Divadlo F. X. Šaldy. Na hru starou necelé čtyři roky je to překvapivý výkon.
„Bude to znít banálně, ale ten text je prostě dobrý. Vtipný, svižný, s velkým společenským metaforickým přesahem,“ hodnotí Havelkovu hru Šimon Dominik, režisér aktuální liberecké verze.
„A snad každý se v něm buď pozná sám, nebo v něm alespoň identifikuje někoho ze svých přátel, kolegů, sousedů. Vzpomínám si na své první setkání s touhle hrou v inscenaci Vosto5. Jako dlouholetý zapisovatel schůzí nejprve bytového družstva a pak společenství vlastníků jsem většinu času netušil, jestli se mám smát, nebo brečet,“ popisuje Dominik, který liberecké Vlastníky nasazoval do dramaturgického plánu na jaře 2019 ještě jako zdejší umělecký šéf.
„Neměli jsme tehdy tušení o vznikajícím filmu ani o tom, že podobný nápad mělo víc kolegů,“ popisuje. Premiéru plánovanou na prosinec 2020 navíc pozdržel covid.
Herci ve formě
Zásadním rozhodnutím při inscenování Havelkovy hry je prý volba hracího prostoru. „Často se inscenuje v nedivadelním prostředí, které podporuje pocit autenticity, ale lze se setkat i s klasickým kukátkovým řešením v tradičním divadle. My jsme se rozhodli jít prostřední cestou a využít variability i určitého vizuálního specifika libereckého Malého divadla, jehož rozlehlý interiér není klasickým blackboxem, ale tvoří ho neomítnuté červené cihly,“ popisuje.
Režisér Šimon Dominik
„Hrajeme natěsno, diváci v prvních řadách budou mít hmatatelný pocit, že se spolu se svými hrdiny účastní domovní schůze.“ Režisér láká i na místní herce. „Jsou ve skvělé formě a role jim neuvěřitelně sedly. Myslím, že i pro zaryté filmové diváky může být zajímavé porovnat interpretaci u postav, které důvěrně znají z plátna, s jiným přístupem divadelních herců, kteří rozhodně netahají za kratší konec provazu,“ srovnává Dominik.
„A divadlo může na rozdíl od filmu, který jinak považuji za velice dobrý, nabídnout už zmíněnou autenticitu, silný prožitek z kontaktu. Zvlášť dnes, po roce a půl stráveným s Netflixem, zrovna tohle považuji za zcela klíčové,“ dodává režisér, který se zjevně začátkem následující sezony nezastaví.
„Čeká mě dost nabitý podzim, na který se nezřízeně těším. V září premiéra Postřižin v Plzni, odložená z února. A pak už konečně snad dvě premiéry v původních termínech. V říjnu Tři mušketýři na Kladně, začali jsme zkoušet minulý týden a je to tedy jízda. A v prosinci Maupassantův Miláček ve zbrusu nové dramatizaci ve Vinohradském divadle,“ láká Šimon Dominik na svou další tvorbu.
