Na snímky z představení se podívejte ve fotogalerii.
Vojta Kotek si v zájezdní hře agentury AP-prosper střihl roli slepého mladíka, který se snaží zuby nehty vymanit ze spárů svojí starostlivě nesnesitelné matky. Přestěhuje se do bytu, jenž sousedí s bytem ztřeštěné Jill.
Největší problém se slepotou nemá sám Don, ale všichni kolem - matka, Jill či donchuánský režisér. Všichni jakoby si mysleli: on je slepý, on je divný.
Když od začátku víte, že Kotek má hrát slepce, vnímáte, jak se s nesnadnou stiuací po herecké stránce vypořádá. A on se chová zcela normálně, s jistotou si bere sklenici s pitím, suveréně si sedá na židli. V tom je kámen úrazu, i ten nejzdatnější slepec to nedělá s takovou jistotou, i v případě, že zná svůj byt téměř centimetr po centimetru.
Když se o jeho handicapu dozví po deseti minutách hry i "nezasvěcený" divák, Kotek se více snaží na svoji slepotu myslet a více ji také hrát. A zde to tak trochu pokulhává od autenticity.
V tomto případě je i na nejpřísnějším kritikovi, aby si zahrál na "skoro slepého", a malý nedostatek neviděl, protože co poté Kotek předvádí na scéně v průběhu další hodiny a půl, je výkon nad míru slušný.
Jde o jeho první vetší divadelní roli, s níž se porval se ctí a nemusí vyhasnout jako jednorázová hvězdná prskavka.
Zatímco je Kotek neostříleným divadelním holoubkem, herečka Valérie Zawadská neměla s rolí starostlivé matky sebemenší problém. Zvládá ji se šarmem, vtipem a lehkostí. Jen si divák říká, jakou tu strašnou babu to hraje. Přímo na zabití.
V kontrastu s emotivně vypjatou matkou stojí ztřeštěná dívka Jill. Výrazné Janě Strykové sedla; rozdováděnost, lehkomyslnost a ztřeštěnost zvládá stejně dobře jako dojemnost vážnějších scén.
Oproti volnosti a lehkomyslnosti motýlků stojí touha někoho vlastnit, starostlivě střežit a neodlétávat z kytku na kytku. A co je víc? Co je důležitější? Od všeho trochu. I ten motýl někdy potřebuje sednout na jednu kytku a odpočinout si.
Hra je postavena na vtipných dialozích, nevtíravém humoru, který je jakoby skryt za běžné dialogy, jež v danému kontextu působí svižně a neotřele. Po celkové stránce Motýli působí vyváženě a kompaktně, což se v současné divadelní produkci nevidí každý den.
Stojí ovšem za úvahu, jestli zájezdním putování po českých městech se hra trochu nevrhá do liščí tmavé nory, když by mohla být silným koněm v repertoáru stálého divadla. A to koněm přímo dostihovým.
