Na jedné straně je tu osobní pohled bezbřeze důvěřivého prosťáčka Gimpla na sebe i svět - a proti tomu stojí povrchní vztah okolní k němu. Gimpl je bezesporu hrdina: přes něho, procházejícího mlýnem světa, se ustavuje zásadní otázka smyslu života; ovšem odpověď už je na každém z diváků.
Inscenace čerpá z "kuriózního" světa židovských zvyklostí a obyčejů, které tu však nejsou nějakými "dekoračními" prvky pro navozování "patřičné" atmosféry. Obrazná gesta, pohyby a zvuky, místy až magicky mystické řekněme blízká vidění malíře Chagalla - rozviřují spodní vrstvy divákova vědomí, a tím jsou mu významy pochopitelné. Současně však zde cítíme silný pramen obecně lidských, existenciálních postojů. A ještě je tu třetí zdroj a hybný moment. Je již obsažen v námětu povídky, ale autoři divadelního scénáře jej dále zvýraznili. Jsme svědky příběhu lidí z městečka neustále čekajících na příchod Mesiáše. Toto čekání obyvatelé vyplňují planými životy a trápením obětního beránka Gimpla, aby svou existenci-neexistenci stvrdili aspoň nějakým činem. Jsou natolik zaslepeni vlastním žitím, že si vedle sebe už neuvědomují člověka Gimpla, který podstatu vytouženého Mesiáše naplňuje.
Text spolu s jevištními prostředky důsledně ozřejmují a naplňují biblické Slovo se stalo skutkem. Brožkova koncepce je daná a čirá jako duše Gimpla, i když ještě není zcela usazená a naprosto dokonale přesná: například stylizovaný pohyb herců s malými domky městečka někdy označuje jen a jen tento pohyb, nic víc; personifikovaný anděl a ďábel jsou nádherným nápadem a každé jejich jednání v situaci zaměřené na Gimpla - třeba pečení chleba s andělem, nebo svádění ďáblem ke hříchu - je naplněné, ovšem v příběhu jako celku teprve hledají pravý smysl.
Při premiéře inscenace exceloval jak František Staněk v titulní roli, tak Nikol Koksteinová coby jeho nevěrná žena Elka i Jan Mazák jako Volf-Lejbl či Lubor Novotný jako Mendele. Co se hudby Jaromíra Vogela týče, lze o ní říct cosi podobného jako o výše popsaných jevištních obrazech: sama o sobě je výtečná, avšak v kompozici představení především v první půli - občas přece jen zdlouhavá.
Ale jako o celku se o královéhradecké inscenaci Hlupák Gimpl sluší říci: žádáme-li postižení duchovního rozměru dneška, pak zde se něco podstatného událo. Vzniklo představení, které stojí za to vidět, které oslovuje i ozřejmuje.
|
Isaac Bashevis Singer: Hlupák Gimpl | |
| scénář | Karel Brožek a Zora Vondráčková |
| režie | Karel Brožek |
| dramaturgie | Zora Vondráčková |
| scéna | Alois Tománek |
| kostýmy | Tomáš Kypta |
| hudba | Jaromír Vogel |
|
Premiéra 20. Února | |
