Záběr z představení Lakomec v Divadle Kalich

Záběr z představení Lakomec v Divadle Kalich | foto: Richard Kocourek

Zedníček slaví s Lakomcem. Kasičku na forbínu dávat nebudu, směje se

  • 0
Páteční premiéra v pražském Divadle Kalich bude slavnostní dvojnásob. Hlavní rolí v Lakomci totiž Pavel Zedníček oslaví své sedmdesátiny. Scéna si zároveň připomíná dvacet let od založení.

Molièrovu klasiku režíruje v pražském Kalichu Jakub Nvota. Vedle Jany Švandové, Mojmíra Maděriče či Romana Štabrňáka se v hlavní roli představí Pavel Zedníček. „Pojímáme klasika jako příběh našich současníků,“ říká jubilant.

Už jste někdy v Lakomci hrál?
S Harpagonem ani s hrou Lakomec jako takovou jsem se na jevišti zatím nepotkal. A jsem šťastný, že jsem nyní byl uveden do společnosti Lakomců, protože ta je opravdu vybraná. Jenom u nás je Harpagon spojený s takovými jmény jako Ladislav Pešek, František Filipovský, Miloš Kopecký, Viktor Preiss, Petr Nárožný, Boris Rösner nebo Bolek Polívka. Tak doufám, že v téhle řadě nezklamu.

Byla to pro vás vysněná role?
Že bych celý herecký život vyhlížel, kdy už konečně přijde Harpagon, to zas ne. Takhle jsem nikdy po žádné konkrétní roli netoužil, už od školy mě totiž potkávaly tak krásné příležitosti, že nespokojeně pokukovat ještě po dalších by byla nenažranost – na Provázku, v Činoherním studiu v Ústí, na Zábradlí a posledních dvacet let v Divadle Kalich, se kterým teď slavíme kulatiny současně.

Kalich slibuje, že Lakomce přináší současného, „bez krajek a paruk, ale s krásou a jiskrou jazyka“ – uvidíme tedy aktualizaci?
Díky tomu, že Molière nenapsal Lakomce ve verších, jsme měli volnější ruku. Nezasahovali jsme do překladu zas tak moc, zbavovali jsme se jen archaismů, které by se zbytečně stavěly mezi hru a diváka. Lakomce hrajeme jako příběh našich současníků.

Našel jste pro svého Lakomce nějaký předobraz?
Žádnou konkrétní osobu jsem před očima sice neměl, ale Harpagon jako typ určitého myšlení, přístupu k majetku, k lidem, rodině a životu vůbec je kolem nás přítomný v mnoha exemplářích. Stačí se rozhlédnout v ulici, kde bydlíte, nebo si otevřít noviny.

Dá se na povaze vašeho hrdiny vůbec najít i něco pozitivního?
Je to lichvář, prospěchář, chamtivec, kolenovrt, takže by se chtělo odpovědět, že nic pozitivního na něm neexistuje. Nicméně podle mého je to posedlost, se kterou se už narodil, vášeň, která je silnější než on. Snad ani není zlý, jen prostě nezná nic jiného a nemůže si pomoct. Určitě také víte o někom, kdo má na kontě miliony, ale člověku v nouzi by nepomohl ani haléřem. A naproti tomu existují lidé, kteří se nezištně rozdělí i o poslední korunu.

Jakého žánru se diváci dočkají?
To bych nechal s dovolením na jejich posouzení. Ať si každý přebere, co je na té hře tragické a co komické. Myslím, že každého může oslovit něco jiného, protože Lakomec vypráví především o vztazích v rodině, takže o něčem v podstatě velmi intimním, co vnímáme každý po svém.

Novinka má premiéru v den vašich narozenin, pojmete proto roli v tento večer nějak odlišně?
Myslíte, že bych po harpagonovsku měl dát kasičku na forbínu, ať mi hosté premiéry něco přihodí, když už mám ty narozeniny? Kdepak. Budu se snažit premiéru odehrát, jak nejlíp budu umět, a při dalších reprízách stále lépe a lépe.