Nepočítáme-li koncerty Berlínských filharmoniků a Magdaleny Kožené, tak jedním představením Mozartovy prvotiny Apollo et Hyacinthus v podání liberecké opery a znovuoprášením již dříve oprášené inscenace Dona Giovanniho z roku 1969, jež měla v sobotu další premiéru.
Je pravda, že inscenace Josefa Svobody a Václava Kašlíka, koncepčně řešená jako pragensie, má své místo v dějinách. Je však produkt, který nyní servíruje Národní divadlo, skutečně replikou?
Režisér nynějšího nastudování Jiří Nekvasil hovořil o službě původní koncepci, ale ve výsledku ji popřel svými rádobyvtipnými primitivními gagy, jimiž ve svých inscenacích vytrvale obchází skutečnou režisérskou práci. Co by asi říkali Svoboda s Kašlíkem, kdyby viděli sluhy metající salta a jiné zbytečnosti? Co by říkali tomu, že do jejich inscenace nechá divadlo ušít jiné kostýmy?
„Gala“ premiéru divadlo přizdobilo slavnými jmény. Ale k čemu byl takový jednorázový slet, když každý ze sólistů zjevně podnikal cosi, nač si vzpomněl odjinud, a o sehraném celku se nedalo mluvit? Špičkoví zpěváci by v Praze měli titul nastudovat.
Takto se ve zmatku ocitl i opravdu vynikající kanadský barytonista Gerald Finley, který má pro Dona Giovanniho všechny předpoklady, od vokální pružnosti a lehkosti až po jevištní charizma. Pěvecky výborná byla Emily Magee jako Dona Elvíra, zatímco renomovaná sopranistka Adrianne Pieczonka svým těžším hlasem jen obtížně zdolávala part Donny Anny.
Ostatní hosté představovali většinou dobrý standard. Masetta ztvárnil domácí talentovaný basista Zdeněk Plech, Zerlinu zpívala jakoby bez dechu sopranistka Alžběta Poláčková, která dopoledne v den premiéry absolvovala recitál na Pražském jaru. Ono se to všechno stihne, že?
Dirigent Fisch má ve světě dobrou pověst, ale hra orchestru působila fádně a zpěváci jako by měli každý jiný rytmus. Zda to byla jeho vina, či zda nedostal dost času na přípravu, daňového poplatníka nemusí zajímat. Na slušně dotované první scéně má nárok na kvalitu. Dostal second hand.
W. A. MOZART - Don Giovanni
Stavovské divadlo Praha. Dirigent Asher Fisch, režie Jiří Nekvasil, kostýmy Theodor Pištěk. Premiéra 20. května.
Hodnocení MF DNES: 
