RECENZE: Drásavou inscenaci o znásilnění by měl vidět každý (většinou muž)

Jsou témata, jejichž rozebírání a opakování neškodí v žádné době. Novinka Na první pohled otvírá problematiku znásilnění a vztah společnosti k oběti tak sugestivním způsobem, že ji lze doporučit každému. Ve Švandově divadle v roli právničky Tessy září Marie Štípková.

Hra australsko-britské autorky Suzie Millerové, která v originálním názvu odkazuje na právnický termín Prima Facie, zaujala. Od prvního uvedení v Sydney roku 2019 posbírala několik cen včetně ceny Laurence Oliviera pro herečku Jodie Comerovou za výkon v londýnském West Endu. Hraje se po celém světě, i na Broadwayi.

K nám se dostává nyní, kdy ji od první říjnové soboty uvádí pražské Švandovo divadlo ve svém podzemním Studiu. V režii Lucie Ferenzové se zde v ústřední roli představila Marie Štípková.

Před diváky tak v hodinu a půl dlouhém představení předstupuje jako Tessa. Úspěšná a tvrdá právnička, která si svou kariéru poctivě vydupala i přes nevýhodnou startovní čáru. Jako advokátka se doslova vyžívá v soudních procesech, kde ostře a tvrdě hájí obžalované. Shodou okolností se stane specialistkou na obhajobu mužů obviněných ze znásilnění. Je úspěšná, protože se jako profesionálka dokáže zcela oprostit od jakékoli sounáležitosti se žalobci – ženami. „Jsme jen vypravěči, nesoudíme!“ hřmí zde.

Daří se jí nejen v profesním životě, ale i v soukromém. Tedy až do momentu, kdy se jedno rande zvrhne v otřesnou zkušenost a Tessa se sama stane obětí. Následně si sama musí projít pocity, které ještě nedávno ostřelovala a ostudným procesem, jehož ostré hrany pomáhala vybrousit.

I když bude po dějové stránce od začátku až do konce divákovi jasné, co se bude dít (Millerové hra je lineární a silně předvídatelná), čeká jej strhující večer. Podíl na tom z části má sugestivně sepsaná a vystavěná předloha a stejně tak ztvárnění, jaké ve Švandově divadle zvolili.

Vzdálila se ze svého těla

Marie Štípková totiž v úloze Tessy podává fyzicky i psychicky vyčerpávající a zcela autentický výkon, který by si příští rok zasloužil nějaké ocenění. V úvodu diváky zaujme temperamentem své postavy, která míří k profesním výšinám. Následně jim připraví až fyzicky nepříjemné chvíle, když popisuje znásilnění a posléze pochybovačné pocity, plíživý stud, výčitky i cestu na policii. Hutnou atmosféru, kterou se zhruba v polovině večera podaří znázorněním těch nejtěžších chvil vybudovat, pak představení neztrácí až do samotného soudního finále.

Na první pohled

90 %

Švandovo divadlo

premiéra 7. října 2023

režie: Lucie Ferenzová

hrají: Marie Štípková, Markéta Dvořáková - Ptáčníková

Štípkové pomáhá Ferenzové citlivá režie a chytré nápady. Atmosféru jitří živé bicí i zpěv Markéty Dvořákové – Ptáčníkové, která čas od času do děje vstoupí, aby vypomohla menší rolí. V úvodu večera se Štípková před diváky postaví v uniformě, která pomáhá vyjádřit její profesní zarputilost. Ta samá uniforma však Tessu v závěru večera dusí a přerůstá, takže jako žalobce působí zcela nicotně.

Samotné znásilnění zde herečka popisuje s využitím sofa v tělové barvě, zaujme i plátno, které zrcadlí hereččiny činy až do momentu, kdy se projekce výmluvně zasekne. Tedy moment, kdy postava popisuje situaci, kdy se jakoby vzdálila ze svého těla a neměla nad situací žádnou kontrolu.

Inscenace Na první pohled vlastně otvírá stejné téma jako úspěšný internetový seriál České televize Pět let. Tedy téma, které se vyplatí donekonečna opakovat a rozebírat. I kdyby nad ním někteří okoralí diváci stokrát kroutili hlavou a hovořili o přílišné jednostrannosti.

Aktuální představení na komorní scéně Švandova divadla by tedy měl vidět každý. Ne snad proboha proto, že by z principu měl být každý (většinou muž) považován za potencionálního násilníka, ale proto, aby se alespoň v rámci svých možností mohl lépe vcítit do obětí (většinou žen), které něco takového zažily a musí se s tím následně vyrovnávat. „Přišla jsem o sebeúctu, sebevědomí, vnitřní klid, přátele, pocit bezpečí a důvěru v právo,“ vypočítává Tessa hlasem Štípkové. Menší či větší sklon k určité bagatelizaci můžeme mít totiž všichni.