Jak se těšíte?
Těším se moc, protože se po delší době setkávám s režisérem Michalem Dočekalem, jenž byl můj dlouholetý šéf v Národním divadle. Pochopil jsem, že v Městských divadlech pražských chytil druhou mízu. Kéž by se to podařilo i mně.
Můžete přiblížit svou roli?
Willy Loman je jedna z největších úloh ve světovém divadle a Millerova hra patří mezi deset nejlépe napsaných her v dramatické historii. Taková příležitost se neodmítá, s tou se musíte porvat, a když se vám to podaří, jde o velké vítězství. Já bych si přál, aby se to podařilo.
Četl jsem, že Loman není hlavní postavou, tou je prý jeho sen o úspěchu.
To je interpretace, kterou jsem zaslechl, ale nevím, co si o ní myslet. Ale Willy Loman nemusí být hlavní postavou, každá postava má v této hře co přinést a o čem hrát. Je to hra neobvyklá, protože nemá žádné malé role.
Je pro úspěšného herce těžké vcítit se do někoho, kdo svého snu nedosáhl?
Je to strašně krásná pobídka dostat příležitost hrát člověka, kterému se nepodařilo dosáhnout svého snu. I když nemyslím, že hra pojednává jen o tom. Vypráví o konci života jednoho člověka, který chvíli byl úspěšný. Ten velký oblouk vypovídá o životě člověka v Americe, ovšem zároveň je to i paralela k životu našich současníků. Je to velice současná hra a slovo velice bych podtrhl.
Drama si odneslo Pulitzerovu cenu i Tonyho, čím je tak výjimečné?
Tím, jak je Arthur Miller napsal. Dramatická zápletka není úplně jednoduchá, je třeba se s ní vypořádat a tím myslím nejenom herce, ale i diváka. Než se totiž stihne zorientovat, uběhne dost slušná část hry. Ale on se zorientuje a já doufám, že se u nás zorientuje perfektně.
Co dalšího na divadle chystáte?
Vřele doporučuji zajet si do Brna na inscenaci Amadeus, ve které hraji se svým synem. Po této premiéře si dám zase dosti značnou pauzu, takže ani nemám co prozrazovat.
