RECENZE: V domě újezdské Lady Macbeth se do tapet vpíjí víno i zoufalství

Srozumitelný příběh jedné pražské Lady Macbeth stojí na funkční scéně a výkonu herečky v hlavní roli. Do té obsadil režisér David Jařab zdejší Natálii Řehořovou.

Téměř na míru prý dostala herečka Natálie Řehořová roli Kateřiny Hildebrantové v dobovém dramatu Lady Macbeth z Újezdu, kterou od této sezony uvádí pražské Švandovo divadlo. Režisér David Jařab upravil původní text Nikolaje Leskova Lady Macbeth Mcenského újezdu a drama mladé ženy vzpírající se osudu i konvencím zasadil do okolí divadla 19. století.

Řehořové Kateřina je nudící se mladá panička, která se sice dobře vdala, ovšem její muž o ni nejeví žádný zájem a ona tak sedí ve zlaté kleci a nezbývá jí než debatovat se služebnictvem (Marie Štípková) a časem i něco více (Matěj Nechvátal). Vše se však poměrně brzy vymkne z rukou a bouřící se mladé ženě nezbývá než použít krajních řešení.

Řehořová se nadechla k velké roli, na poměrně omezeném prostoru dokázala divákovi srozumitelně podat celou trajektorii od zoufalství k šílenství, kterou její postava opíše. Pod Jařabem už herečka ostatně jednou ztvárnila roli v podobně klaustrofobicky pojaté inscenaci - byl to Kvartýr na Nové scéně. A stejně jako tam, i zde buduje režisér atmosféru stísněného interiéru vlastním návrhem scény. 

Diváci se tak spolu s hrdiny ponoří do tmavě vytapetovaného pokoje, kde se do starých zdí vedle vůně vypitého vína zažírá i hrůza a zoufalství blížících se činů.

Lady Macbeth z Újezdu

65 %

Švandovo divadlo

premiéra 29. února 2020

režie: David Jařab

hrají: Natálie Řehořová, Matěj Nechvátal, Luboš Veselý, Tomáš Petřík, Marie Štípková, Denisa Barešová, Oskar Hes / Marek Frňka

Ač má Lady Macbeth z Újezdu lineární a velice předvídatelný děj, daří se Jařabovi dobře pracovat s napětím. Vrcholem večera je popřestávkový příchod Tomáše Petříka v roli podváděného manžela či Kateřinino blouznění a diskuse s oběťmi. Druhá jmenovaná scéna je i režijně nejvýraznější, Lady Macbeth se totiž jinak drží spíše dialogů a výkonu Řehořové.

Plusem inscenace je i živá hudba z pera Jakuba Kudláče v podání smyčcového tria. Ústřední, často opakovaný motiv se však vzhledem k délce představení brzy ohraje a časem působí až rušivě. Zcela nadbytečnou se jeví drobná dějová odbočka, která propojuje dobový příběh se současností.

Celkově však ve Švandově divadle vytvořil hostující režisér Jařab srozumitelnou, nepříliš náročnou podívanou, která se do zdejšího velkého sálu hodí.