Ta mapuje několik týdnů z bouřlivého vztahu slavné dvojice, tanečnice Isadory Duncanové a básníka Sergeje Jesenina.
Ztvárňování slavných postav, zvláště z ne tak vzdálené minulosti, bývá záležitostí zapeklitou, a fanouškové zobrazovaných mívají potíže přistoupit na to či ono obsazení.
Nechme stranou, do jaké míry naplňují Zuzana Bydžovská a Adrian Jastraban představu o mnohokrát fotografovaných celebritách, příběh zničující vášně i obrys tvůrčí velikosti obou milenců však protagonisté nastínili důvěryhodně. Bydžovská vládne autenticitou i v těch nejvypjatějších chvílích, zvláštní, jakoby nalomený odstín jejího hlasu spoluvytváří propasti duše zobrazované tanečnice.
Jastrabanův hektický básník a nesnesitelný "citový vyděrač" prezentuje přesvědčivé běsovství a hovoří libozvučnou ruštinou. Herecky silnou inscenaci dotváří také Lenka Vlasáková v pozoruhodné kreaci domácí tlumočnice, skrývající za svou vlídnou noblesou znepokojivé tajemství spjaté patrně s jejím židovsky znějícím jménem Hana Belzer.
Filip Čapka i Bohumil Klepl vykreslili vkusně a bez karikaturní nadsázky postavy s menšinovou sexuální orientací, klavíristu Alexandrose a archiváře Luciana.
Na několika místech produkce trochu vázne tempo, silně naopak působí scény s obtížně uskutečňovanou komunikací, které vyznívají jako tematicky důležitější než zobrazení rozporuplného nitra velkých umělců.
Zvláště večeře s "mimochodnou" konverzací, kde ve svých rolích hovoří Bydžovská, Jastraban (rusky), Klepl (italsky) a Vlasáková s Čapkou se snaží pronesená sdělení překládat, má komickou a zároveň existenciálně znepokojivou atmosféru.
Celkově nejde o převratný dramatický text ani o převratnou inscenaci, ale Divadlu Bez zábradlí, prezentujícímu populární repertoár, se tentokrát podařilo adekvátně interpretovat titul přece jen o poznání náročnější.
