Smradi, Nuda v Brně, Okresní přebor, Hořící keř, Pojedeme k moři, Po strništi bos nebo Šarlatán. Taky nespočet televizních projektů, hostování v Dejvickém divadle i v Řeznické, angažmá v Divadle v Dlouhé, které jí přineslo Cenu Alfréda Radoka. Ve věku, kdy si její kolegyně užívají zaslouženého odpočinku, Jaroslava Pokorná (74) patří mezi nejvytíženější české herečky.
Popularita, kterou jí v posledních letech přinesly zejména televizní příležitosti, ji však uvádí do rozpaků. A spíš než nominací Šarlatána na Oscara se zabývá tím, že její vnoučata nemohou chodit do školy.
Posledním snímkem vaší filmografie, který zatím nebyl uvedený, je film Beaty Parkanové Slovo. Podařilo se vám ho vzhledem k pandemii dotočit? Já jsem v něm naštěstí měla jen jeden natáčecí den v září, pokud vím, ještě se čekalo na sníh, což se snad v lednu podařilo, a patrně nemuseli ani jezdit nikam daleko. Tak teď už jen držím palce, aby všechno zdárně dopadlo. Moje role byla jen taková „jednovýstupová“, ale hezká. Beatě moc fandím.
Vážím si všech učitelů, bojují s větrnými mlýny. Má nejmladší vnučka chodí do třetí třídy a občas mám pocit, že je téměř negramotná.
Jaroslava Pokornáherečka
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
