Dvojice polských režisérek Iga Gańczarczyk a Magda Stojowska se totiž od literárního díla odrazila, aby prozkoumala prožitek čtenářek zmíněného díla, ale především obecně vztahy mezi ženami, vývoj jejich postavení ve společnosti a rozdíly pozic žen u nás a v Polsku.
Už takový výčet naznačí, že tvůrkyně si toho na jedno představení naložily více než dost a že se budou pohybovat v možná až příliš obecných rovinách. Konkrétněji zní jen první a poslední linka. Každá dopadla jinak. Zatímco prožitky čtenářek se v inscenaci objeví i díky průzkumu, který autorky mezi českými a polskými čtenářkami podnikly, česko-polská linka postavení žen tak nějak zaniká.
Nejlépe dopadá rovina zkoumající pestrost vztahů mezi ženami, na čemž má velký podíl především vybraná čtveřice hereček. Julie Goetzová, Halka Třešnáková, Milada Vyhnálková a Johana Schmidtmajerová v úvodu předstupují před diváky jako členky jakéhosi Ferrante Clubu, tedy fanynky literárního díla, které přímo v Neapoli putují po stopách děje.
Jinde se pak proměňují v herečky snažící se vybrané úseky knihy zahrát. A dále jsou i zmíněnými čtenářkami,jež popisují, která část knihy je dojala nejvíce.
Ferrante ClubStudio Hrdinů premiéra 12. června 2020 režie: Iga Gańczarczyk, Magda Stojowska hrají: Julie Goetzová, Johana Schmidtmajerová, Halka Třešňáková, Milada Vyhnálková |
Hraje se s velkou nadsázkou, což podtrhne několik karaoke výstupů (zazní mnohoznačné Beautiful od Christiny Aguilery). Díky hereckým výkonům je více než hodinu a půl dlouhé představení poutavé i zábavné.
V celkovém vyznění si však divák v závěru klade otázku, zda se podařilo proniknout do všech předeslaných témat a zda asociační, nedějový styl režie tentokrát nevyzněl doztracena.
Umělecký šéf scény Jan Horák předeslal, že inscenace snad nebude srozumitelná jen polovině populace. To jistě není, muži i ženy z představení patrně odcházejí s podobně rozpačitým dojmem.
