Čekání na Godota v pražském Národním divadle (zleva David Matásek, David Prachař, Ondřej Pavelka, Jan Kačer)

Čekání na Godota v pražském Národním divadle (zleva David Matásek, David Prachař, Ondřej Pavelka, Jan Kačer) | foto: ČTK

Čekání na Godota v Národním táhnou herecké výkony

  • 2
David Prachař a David Matásek coby Vladimír a Estragon čekali v sobotu na pražské Nové scéně na Godota. Vrcholné dílo moderního dramatu, které Samuel Beckett napsal v roce 1953, režíroval Michal Dočekal a kromě dvou už jmenovaných strůjců hereckého koncertu se v rolích Pozza a Luckyho představil Ondřej Pavelka a Jan Kačer.

Strom a cestu v Beckettově hře Čekání na Godota vystřídala tentokrát zrušená čekárna, betonový chodník a svítící reklamní plochy. Scéna Davida Marka je výborná, po celou dobu tříhodinového představení hraje s dějem a v pár fázích přispívá k pointě kusu.

Čekání na Godota v pražském Národním divadle (Jan Kačer)

I pár režijních nápadů má styl – předně obyčejné nápisy GODOT, kterými Vladimír a Estragon dávají najevo, na koho čekají. Čekárna tak připomíná letištní halu a oni se na sebe snaží nápisy upozornit Godota, jako by se v možné tlačenici jemu podobných Godotů nikdy nemuseli
poznat. Také jejich komické výstupy, jako je imaginární jízda na jednokolkách, imitace Ježíše nebo odbíhání čurat, jsou hereckými etudami hodnými pánů herců.

Špinavá práce

Ne všechno se však povedlo. Druhé dějství je nastavované, a když herci sklouznou k obyčejnému válení se v bahně, které po přestávce nahradí prostor jednoho z betonových kvádrů, musí sice divák ocenit "špinavou" práci Matáska, Prachaře a Pavelky, ale až příliš se to blíží obyčejnému lacinému humoru ve stylu kopání do zadku.

Čekání na Godota v pražském Národním divadle (David Prachař, David Matásek)

I přehrávání a čím dál podivnější zvuky, které vydává Vladimír, jemuž jako by docházely baterky, neslouží Beckettově záměru. A plivání zeleniny, kterou se Vladimír s Estragonem krmí, je na hraně mezi situačním humorem a jednoduchou trapností.

Pořád je to výsostné absolutní drama, které může člověk vidět stokrát a pořád si bude znovu uvědomovat palčivou pravdu – čekáme pořád, rodíme obkročmo nad hrobem, na okamžik zazáří den a nanovo je noc.

Čekání na Godota v pražském Národním divadle (Ondřej Pavelka, Jan Kačer)

Beckett podal pronikavou analýzu lidské existence, neúprosný obraz životní pouti odnikud nikam, kde všichni jsme chvíli tyranským Pozzem a chvíli trpícím Luckym, čekáme na Spasitele a on nepřichází. Na Nové scéně jeho geniální dílo rozhodně nezkazili, vyšperkovali ho několika výbornými momenty, jen v závěru ho nechali trochu zvadnout.

Michal Dočekal svým zpracováním také dokázal, že Laterna magika je i přes své široké "koncertní" hlediště pro činohru, když ne přímo vhodná, pak přinejmenším dostačující – tedy pokud dostane jeviště do práce schopný scénograf. A že když už všichni čekáme na Godota, stojí za to si ukrátit čas a občas zajít do divadla.

Hodnocení MF DNES: 60 %