Kytarista skupiny Ladislav Richter "Drupi" zahájil koncert slovy: "Dobrý večer. Vy jste nějací smutní, ne?" A měl v jistém smyslu pravdu, neboť publikum se zvolna probouzelo a zcela pookřálo teprve po třetí nebo čtvrté písni Gulo čar. Přední řady - tvořené převážně romskými posluchači - se zvolna rozvlnily a svým typickým rytmickým pohybem roztancovaly celý sál. Zajímavý byl rovněž pohled na pohybově méně nadané české návštěvníky, zvláště pak ženy a dívky, jejichž kreace poznamenaly vzpomínky na taneční.
Kapela naordinovala svému vystoupení promyšlenou, avšak nehledanou a nenásilnou dramaturgii. Svižnější skladby se střídaly s procítěnými, pomalejšími písněmi. Všechny však měly úžasný temperament a muzikanti je odehráli s nebývalou lehkostí. Umně se do rámce basa, bicí, kytara a dvoje klávesy zapojila rovněž dechová sekce českých hudebníků Radima Hanouska a Jiřího Majzlíka.
Úžasný výkon podala zpěvačka Irena Horvathová, která však dávala prostor i svým mužským protějškům ve skupině. Byla precizní a sebejistá a ani jednou nepodlehla pokušení strhávat pozornost výlučně ke své osobě. Takto střízliví byli k výkonům svých kolegů i všichni ostatní členové Gulo čar, což jen podtrhovalo vynikající výkon kapely.
Gulo čar vystoupení oživili hostujícím flétnistou a mladičkým romským tanečníkem. Po koncertě se řada přítomných odebrala do podzemí Jadranparku, kde se konala nefalšovaná romský jam session s doprovodem kapely bratrů Lázokových. Tuto nevšední hudební událost podpořil svou přítomností i romský aktivista Karel Holomek.
