Od vydání prvního Tomb Raidera už uběhl nějaký ten čásek a po tehdejším boomu se dnes zdá, že se žánr third person akcí dostal do fáze jakési stagnace, což mimo jiné dokazuje třeba Tomb Raider poslední. Pokud se zrovna nejedná o Metal Gear Solid nebo nové GTA, nevzbuzují tyto hry už tolik nadšení jako dříve. Do této poměrně nelichotivé situace ale s pokusem o změnu přichází druhý díl akční hry od Segy: Headhunter Redemption. Jak se mu bude dařit nám v lecčems naznačilo první hraní.
Naše první dojmy ze samotného hraní jsou poněkud zvláštní.
Pamatujete si ještě na původního Headhuntera z počátků života PS2? Solidní akce z futuristického prostředí, která disponovala jak uvěřitelným příběhem, tak i dynamickou akcí a slušnou hratelností zahrnující řadu nápaditých (mini)meziher a Redemption se na něj bude snažit navázat. Odehrává se několik let po událostech prvního dílu, a v úvodu je vidět starý známý hrdina Jack Wade, kterak osvobozuje malou holčičku Leezu v okamžiku, kdy se ji chystá zastřelit její vlastní otec. Jelikož Jack není žádný Spiderman, zachraňuje Leezu mnohem konvenčnějším způsobem. Kulkou v otcově hlavě.
Následuje střih a po něm vidíme Jacka jak odchytává zlodějku, která se odkudsi snaží ukrást cenná data. Po převozu na stanici se zjišťuje, že dotyčná zlodějka se jmenuje překvapivě rovněž Leeza a její „odchyt“ nebyl jen tak náhodný. Má se stát jedním z nových headhunterů. Nemůže sice Jackovi zapomenout vraždu jejího otce, ale Jack už ví, jak na lidi působit. Pro ty, kterým to ještě tak úplně přesně nedocvaklo: Leeza se stává novou hlavní postavou hry.
Naše první dojmy ze samotného hraní jsou poněkud zvláštní. Na jednu stranu máme ještě v živé paměti, jak nás první díl dokázal přitáhnout, na stranu druhou nám ale nahánějí strach některé prozatímní nedodělky. Ti, kdož si první hru oblíbili (je totiž i dost takových, kteří znechuceně pouze kritizovali množství bugů), si ale zcela jistě oblíbí i Redemption. Od první chvíle na vás totiž dýchne ona známá atmosféra ne příliš vzdálené temné budoucnosti, kdy pokročilé technologie umožňují nejrůznějším kriminálním živlům rozvracet celou společnost a vrhat na ni stín strachu. Zní to možná trochu jako rouhání, ale nemůžeme si pomoci: hra v tomto ohledu dokonce evokuje nedostižný Deus Ex. Ne, Redemption opravdu není ani zdaleka tak komplexní, tak variabilní a ani tak napínavý jako DX, ale umí navodit opravdu parádní futuristickou atmosféru, které nemálo napomáhá i skvělá hudba, jejíž některé pasáže jako by z ucha vypadly právě Deus Exu.
|
Hratelnost nás nijak neoslnila, ale rozhodně ani nezklamala. Jedná se o veskrze příjemnou záležitost, kterou jen sem tam narušují drobné chybky, stejně jako u jeho předchůdce. Zatím je ale stále velmi pravděpodobné, že se ve finálním kódu neobjeví. Velmi uspokojivě probíhá soubojová fáze, kdy sice nemáte přehršel možností, ale těch pár věcí, které Leeza dovede, s přehledem pokryje vaše potenciální požadavky v drtivé většině herních situací. Automatické zaměřování ve hrách tohoto typu nemůžeme kvitovat jinak než pozitivně, navíc zde funguje tak, že zaměřovací kříž zprvu kolem zaměřované osoby jen tak přelétá, a chvíli tak trvá než zamíříte přesně na padoucha, kterého chcete skolit. Pokud se ale Leeza dostane do bezprostřední blízkosti protivníka, sama se automaticky rozhodne šetřit střelivem (které ale není vyloženě nedostatkovým zbožím a dá se posbírat i od padlých nepřátel), a uštědří mu raději pořádný kopanec. Ono se zde vůbec docela dost věcí děje automaticky, což ale rozhodně není na škodu. To, že se většina akcí, jako třeba sbírání věcí, přelézání překážek či interakce s počítači a terminály, provádí pouze stisknutím křížku hře naopak dodává spád a nenutí vás sáhodlouze dumat nad tím, jak se vlastně provádí to či ono. Automatické skákání při vstupu na okraj nějaké plošiny vám zase šetří čas v tom, že se nebudete marně pokoušet doskočit někam, kam to nejde. Tam, kde se Leeza sama odrazí, to jde, tam, kde zůstane pouze stát, to nejde a basta. Úhybné kotouly uprostřed palby nebo přitisknutí zády ke zdi na rohu a opatrné vykukování ale již musíte provádět sami.
Pokud jste podobnou hru už dlouho nehráli a dostáváte na nějakou takovou příjemnou akcičku chuť, pak byste se již pomalu měli začít těšit.
Za vynikající hudbou zatím trošku pokulhává grafika, která je sice hezká, co se týče navození té správné futuristické nálady, ale její technická úroveň není zrovna excelentní. Přesně pro takovouto grafiku se dnes již vžilo označení účelná a funkční. Není vyloženě špatná, ale zkrátka neoslní. Prostě taková normálka. Jako hra na PS2 to v pohodě obstojí, ale že byste zrovna s Redemption běželi ke kamarádům, ukázat jim, jak perfektní grafiku hra má? To asi ne. Vlastně je to docela dobrá paralela k celé hře. Headhunter: Redemption bude zcela jistě velice solidní titul, který nikoho nezklame, ale otázkou je, zda někoho nadchne. V souvislosti s výše nastíněným trendem na poli third person akcí zřejmě rovněž nebude měnit standardy, ale pokud jste podobnou akci už dlouho nehráli a dostáváte na nějakou takovou příjemnou akcičku chuť, pak byste se již pomalu měli začít těšit.
