Obě hlavní představitelky se tak objeví třeba v šermířských úborech, Marie oblékne i černé tričko s nápisem nebo šaty připomínající padesátá léta minulého století.
Znalci alžbětínské doby mohou zapomenout na krajkové ozdoby, živůtky do špičky, rukávy prostřihované do různých tvarů, mužské krátké kalhoty a úzké nohavice.
Na kostýmové zkoušce bylo v divadle vidět něco úplně jiného, sérii zajímavě promyšlených originálů. Divadlo vsadilo na spolupráci s nápaditou kostýmní výtvarnicí Terezou Kopeckou, jejíž práci už mohli vidět například v národních divadlech v Praze, Bratislavě či Szegedu, v Jihočeském divadle či v berlínském Theatre Ballhause Ost.
„Výtvarný koncept vytváříme dohromady se scénografkou Lucií Škandíkovou, pracujeme s formou eklektismu. Dovolujeme si vedle sebe používat více slohů a výtvarných stylů. Odráží to současný pohled na divadlo,“ poznamenává k představení Tereza Kopecká.
A co tehdejší móda? „Není potřeba to kontextuálně míchat s renesancí. Spíš přemýšlíme o tom, co text, který interpretujeme, pro nás znamená v současnosti, čím se můžeme poučit, co si z něj vzít. Pro mě bylo důležité říci si, kde se podobné věci děly v naší nedávné minulosti?“ vysvětluje svůj tvůrčí pohled.
Obě hlavní představitelky, Marie Stuartovna (Radmila Urbanová) i královna Alžběta (Vladimíra Vítová), se představí v podobě blízké sportovním šermířkám. „Tady šlo o souboj dvou rovnocenných osobností, proto vznikla asociace sportu - tedy šermířského souboje. Šerm je navíc historický a kostým odkazuje na široké spektrum epoch. Složitá myšlenka se sešla v jednoduchém vizuálním stylu,“ shrnuje Kopecká.
Přes šerm se dostala k dalším variantám kostýmu Marie Stuartovny. „Ty zosobňují eklektismus od neutrálního kostýmu přes úplně současný styl, kdy má tričko s nápisem odkazující na politické dění na evropské scéně, až do lehce historizujícího kostýmu. Ten zase odkazuje na padesátá léta, kdy se shodou okolností u nás odehrávaly popravy a politické procesy. Spojilo se mi to ale současně i s Diorem, který v té době začínal obhajovat ženskou siluetu. Po druhé světové válce, kdy ženy chodily v podstatě v tom samém co muži, se vracel kult ženy. I to je eklektismus, že se na jednu věc nahlíží z více úhlů, které spolu na první pohled nesouvisí,“ podotýká kostýmová návrhářka.
Muži to tak pestré nemají. „Vystupují tam jako masa, která událostmi hýbe nebo je hýbána, a proplouvá světem dvou hlavních představitelek. Každý z nich, i když má stejný kostým, naprosto jinak manipuluje a je manipulován. Inspirovala jsem se britskými uniformami královské gardy, které jsem si trochu upravila. Režisérovi jsem připravila pole působnosti, kdy si může vyhrát s nuancemi chování. I díky té jednotnosti je možné rozehrát psychologickou hru,“ vysvětluje Tereza Kopecká, která už má s dramatem Marie Stuartovna předchozí zkušenost.
Při jejím uvedení v Hannoveru asistovala před třemi lety uznávanému režisérovi Dušanu Pařízkovi a scénografce Kamile Polívkové. „Je důležité se inspirovat, hodně cestovat a vidět ostatní lidi tvořit. Na základě toho všeho je skvělé vytvořit si svůj vlastní styl a uchopit svůj způsob přemýšlení. A o to se i snažím,“ říká Kopecká.
Výsledek její snahy v Chebu uvidí lidé při sobotní premiéře klasického romantického dramatu Friedricha Schillera, Marie Stuartovna. Režíruje Zdeněk Bartoš.
