A protože její tvůrčí záběr je v tomto směru poměrně široký, začíná s prvními kousky už v lednu, kdy jaro ještě ani zdaleka není ve vzduchu. Vejce zdobí voskem, škrabáním a tvoří také ubrousková a vrtaná, neboli madeirová vejce. Je přitom naprostý samouk, jen na úplném začátku ještě jako malé děvče ji ke zdobení přivedl a inspiroval otec.
Sám byl velmi tvořivý, v pozdějším věku dokonce maloval i obrazy. „Vedl nás k domácím pracem a také jsme vždy ctili a dodnes ctíme tradice. Aby tatínek mohl zdobit vajíčka, sám si vyrobil kahan se lžící, na které se taví vosk, pod to strčil svíčku a barvili jsme je voskem,“ zavzpomínala na své dětství a první zkušenosti Ivana Grossmannová.
Když vejce praskne, tak v samém závěru
Kromě klasických slepičích zdobí také kachní a husí vejce, a to ve všech případech vyfouknutá. Při voskové technice používá běžné voskové pastelky a pokud chce pod vzorem barevný podklad, na vejce předem nanese akrylovou barvu. Ta se jako základ používá i na škrábaná vejce. V případě madeirových se nedrží jen děrovaných vzorů, ale troufá si i na broušení složitějších obrazců.
Hotová vejce tak zdobí například páv, srdce nebo květ. „Je to hodně náročné a bohužel, pokud při práci vajíčko praskne, tak téměř vždy až na konci práce při té úplně poslední dírce,“ povzdechla si. Tím je práce nevratně ztracená. Zpočátku se sice snažila prasklá vejce různě opravovat, lepit, ovšem bez uspokojivého výsledku.
Do Velikonoc nazdobí desítky kraslic
Velkou inspirací paní Ivany je Pinterest, což je internetový vizuální vyhledávač sloužící jako zdroj nápadů a inspirace pro tvůrčí činnosti. Motiv, který ji zaujme, si jako předlohu na vajíčko v základních obrysech předmaluje tužkou. „Většinou se však předlohy držím jen z počátku a postupně, jak pokračuji, si motiv přizpůsobuji svému stylu a cítění,“ upřesnila.
Zdobení jednoho vejce v případě voskové techniky trvá přibližné půl hodiny. Vrtání a broušení madeirového trvá asi hodinu, v případě následného zdobení voskem však nad jedním vajíčkem stráví klidně i tři hodiny. Nejsložitější je potom tvorba vajec kombinovanou technikou, tedy zdobených vrtáním, malbou i voskovým vzorem. Celkem od ledna do Velikonoc nazdobí několik desítek vajec.
Jaké byly svátky v Boru?
Výsledky své práce nikde Ivana Grossmannová veřejně neprezentuje a ani ji to neláká, vajíčka tak může obdivovat jen její nejbližší rodina a přátelé. „Spoustu vajec pak nakonec stejně rozdám, sama si nechám vždy jen zlomek,“ svěřila se Ivana.
Ráda vzpomíná na Velikonoce v časech svého dětství v Boru, kdy jako holka z vesnice každé svátky jara stejně jako ostatní děvčata v okolí končila mokrá od hlavy až k patě. Tehdy za Velikonoce přišlo klidně i padesát koledníků, nosili si vanu, vodu nabrali v rybníku i s bažírem, přinesli ji před dům a tam všechny holky a ženské vymáchali.
„Nedej bože, že byl u baráku rybník, to jsme rovnou skončily v něm, bez ohledu na počasí, led neled,“ vzpomíná s úsměvem: „Samozřejmě pro ně jsme ta vajíčka potřebovaly. A když vám přišlo padesát chlapů, i když půlka chtěla spíše alkohol, tak ti menší rádi sáhli po vajíčku.“
Tvoří i svícny z perníčků nebo peče dorty
Velikonoce nejen v Boru tehdy prostě byly opravdu velkolepá událost. „Proto nás táta k tomu vedl. Nedělaly jsme to jen pro sebe, ale především pro ty koledníky,“ podotkla s tím, že dnes už samozřejmě tolik koledníků nechodí.
Zdobení vajíček se ve skromnější míře věnují také obě její dcery a v poslední době se k nim přidala i vnučka Terezka.
Většinu volného času tráví Ivana Grossmannová na chatě v Damicích se svým dlouholetým partnerem Pavlem. Je jí 59 let a pracuje jako ošetřovatelka v Domově pro osoby se zdravotním postižením Mariánská. Kromě zdobení vajec se věnuje zahradě, vnoučatům a co se týče další činnosti, tak na Vánoce dělá perníčky, tvoří z nich různé svícny a také ráda peče a zdobí dorty.
