Aktuálně se pracuje jak u samotného vývěru, tak především na vrcholku celé stavby. Ten skláři z Nového Boru osazují replikami původních skleněných tabulí. Jejich výrobě předcházela důkladná příprava.
„Byl to výjimečný úkol,“ uvedl vedoucí projektu Jaroslav Rejzek. Jeho součástí byl od samého počátku. Vytvářel dokumentaci i 3D sken, který dal novoborským sklářům jasnou představu o podobě jednotlivých tabulí. Těch je celkem 321. Každá je jiná a při jejich osazování pracují odborníci s milimetrovou přesností.
Velkou výhodou podle Rejzka bylo, že se podařilo kontaktovat Zdeňka Lhotského, který původní skla v podniku Železnobrodské sklo vyráběl. „Sehnali jsme i původní dokumentaci,“ podotkl vedoucí projektu. Výroba nových tabulí trvala tři měsíce. „Z osmdesáti až devadesáti procent odpovídají originálům,“ doplnil.
Při jejich montáži hodně záleží na počasí. „Kdyby třeba hodně foukalo a pršelo, na střechu nemůžeme,“ vysvětlil Rejzek. Přesto věří tomu, že se termín dokončení podaří stihnout. „Příští týden už bych chtěl být doma,“ naznačil.
Za rekonstrukci vřídelní síně zaplatí Karlovy Vary 26,5 milionu korun. Místo, kde Vřídlo vyvěrá, se vrátí do podoby, kterou mělo v době otevření. Práce se ovšem podle náměstka primátorky Petra Bursíka neobešly bez problémů, které vyústily v několikaměsíční zpoždění. Původně mělo být hotovo v únoru.
„Například výběr mramoru na podlahu trval kvůli covidové situaci déle, než jsme předpokládali,“ uvedl Bursík. Architekt projektu totiž hledal co možná nejpřesnější náhradu za materiál, který se původně těžil v lomech v někdejší Jugoslávii a Sovětském svazu. „Adekvátní náhradu jsme našli v Itálii a Portugalsku,“ vysvětlil Bursík.
Město ještě čeká třetí a finančně nejnáročnější etapa rekonstrukce. Ta spočívá v opravě hlavní lodi Vřídelní kolonády. Částka na ni by se podle Bursíka mohla vyšplhat i na 200 milionů korun. Za první dvě etapy, tedy opravu podzemních prostor, technologie Vřídla a vřídelní síně město zaplatilo více než 70 milionů korun.
