Domoci se majetku nemusí být jednoduché, i když má člověk v ruce rozsudek. Příkladem může být dvaapadesátiletý Němec Holger Frenzel, jemuž Okresní soud v Chebu přiřkl vedle rehabilitace i vůz Opel Manta, který mu před více než třiceti lety Československý stát zabavil. Stalo se to poté, co se v něm neúspěšně pokusil převézt do svobodné Evropy svou milou.
Nyní se případ vrací zpět do Chebu. „Je třeba říci, že některé výtky krajského soudu jsou oprávněné. Například že chebský soud do věci zatáhl svobodu vyznání, ačkoli zde vůbec o žádné náboženské otázky nešlo. Spíše šlo o svobodu pohybu a o nedotknutelnost práva vlastnit a používat majetek. A krajské rozhodnutí je mimo jiné zajímavé i tím, že se v něm prvně dozvídáme, co se vlastně s Opelem dělo po jeho zabrání. Dne 5. dubna 1989 bylo vozidlo převedeno za cenu 64 200 korun na autobazar v Klatovech. Kdy a komu zmíněný autobazar vozidlo prodal, však není známo,“ říká právní zástupce Holgera Frenzela advokát Lubomír Müller.
Zároveň připomíná, že Holger u soudu uváděl, že auto bylo rok staré a mělo hodnotu 30 tisíc západoněmeckých marek.
„A co se bude dít dál? Okresní soud musí nejprve posoudit, zda s ohledem na rehabilitační usnesení ze dne 4. 9. 2020 je vůbec třeba o zabraném vozidle rozhodovat. Je pravdou, že soud vyslovil rehabilitaci nejen pokud jde o omezení navrhovatelovy osobní svobody, ale i v souvislosti se zabráním jeho osobního automobilu zn. Opel Manta SPZ HN-A 57 08. Jenže vyslovení účasti na soudní rehabilitaci samo o sobě ještě neznamená právo na vrácení věci, která byla rehabilitovanému odňata. Mohou nastat zcela rozdílné situace a podle nich musí soud rozhodnout, jak s majetkem naložit,“ vysvětluje advokát Müller.
Krajský soud podle něj rovněž široce rozebírá, čí auto vlastně bylo a poukazuje na rozpory v dokumentaci. „K tomu lze uvést, že formálně byl vlastníkem automobilu Holgerův otec Werner Frenzel. S vozem ovšem přijel do Československa Holger a jemu byl také odebrán,“ konstatuje Lubomír Müller a doplňuje, že československé státní orgány nikdy neřešily svůj vztah k navrhovatelovu otci, nesnažily se tento vztah nějak právně upravit či o něm rozhodnout.
Jednoduše Holgeru Frenzelovi automobil vzaly a pak ho prohlásily za vlastnictví Československého státu. „Jestliže se tehdy orgány činné v trestním řízení zaměřily pouze na automobil ve vztahu k navrhovateli, není důvod postupovat nyní jinak,“ myslí si advokát, podle nějž by bylo praktické, aby soud nejprve vyzval státního zástupce, aby se vyjádřil, zda s ohledem na rehabilitační usnesení na svém návrhu trvá, anebo zda ho bere zpět. Teprve poté by měl soud rozhodnout o dalším postupu.
Za sedačkami vyrobil pro dívku úkryt
Příběh, v němž sehrála velkou roli láska, se začal psát v říjnu 1988. Tehdy se devatenáctiletý Holger Frenzel ze SRN rozhodl, že své o rok mladší východoněmecké přítelkyni Krystině Hauck pomůže na vysněný Západ. A že budou moci být spolu. Ve svém stříbrném Opelu Manta pro ni za zadními sedačkami vyrobil úkryt.
Mladí lidé si dali schůzku v Karlových Varech. Společně s kamarádem, osmnáctiletým západním Němcem Peterem Härpferem, pak schovali Krystinu v autě. Následně se všichni tři vydali směrem k československé státní hranici, kterou chtěli překročit v Pomezí nad Ohří.
Tady se jim však smůla přilepila na paty. Českoslovenští pohraničníci úkryt objevili a trojici zatkli.
Mladí lidé putovali do vězení. Krystina si v něm pobyla týden a pak byla předána východoněmecké STASI. Za to, že se pokusila utéct za hranice, ji doma čekalo 19 měsíců žaláře. Na svobodu se dostala až v den, kdy padla berlínská zeď.
Mladíkům ze západního Německa, kteří čelili obvinění z trestných činů spolupachatelství a pomoci k trestnému činu opuštění republiky, tehdy z vězení pomohla prezidentská amnestie z 27. října 1988. Oba byli po pěti dnech propuštěni z vazby a předáni do SRN. Upravený vůz Opel Manta však propadl do vlastnictví Československého státu.
