Nevěděla, jestli nebude muset nastoupit zpátky do školy v Česku, nebo zda má čekat na pokyn k odletu do Číny. Naštěstí přišla zpráva, že studovat na dálku bude možné. Jenže distanční výuka, kdy spolu studenti a učitelé komunikují přes půl světa, není bez problémů.
Proč jste si vybrala právě čínštinu, jeden z nejobtížnějších jazyků?
Pro mne to bylo dané už na gymnáziu. Díky studentské výměně, kterou zprostředkoval místní Rotary Club, se mi podařilo odjet na rok na Tchaj-wan. Tady mne kultura, lidi, jazyk i celá země zaujaly natolik, že jsem se rozhodla studovat čínštinu. A protože není lepší způsob, jak se jazyk naučit, než se do té země vypravit, studovat tam a komunikovat s rodilými mluvčími, od začátku jsem se snažila vrátit se na Tchaj-wan nebo přímo do Číny. A to se nakonec povedlo.
Jak to bylo náročné? Co všechno jste pro to musela udělat?
Nejdřív jsem se musela dostat na obor, který se čínštinou zabývá. Takže jsem složila zkoušky na Univerzitu Palackého, na což jsem se samozřejmě připravovala už před maturitou. Tam jsem se dostala a nyní mám za sebou čtyři semestry, tedy dva roky studia.
A samotné studium v zahraničí? Jak se stane, že člověk může odjet studovat na druhou stranu světa?
Podařilo se mi získat stipendium od českého ministerstva školství. To je jedna z možností, myslím, že nejvýhodnější. Aby student v programu uspěl, musí mít v první řadě výborné studijní výsledky. Takže cíl jsem měla a každý semestr jsem se snažila, abych se svému snu přiblížila. To se mi po dvou letech povedlo. Dostala jsem tak jedinečnou šanci učit se čínsky přímo od lidí, kteří mají tento jazyk jako svou mateřštinu.
Musela jste dělat přijímačky na některou z tamních univerzit?
Díky stipendiu není třeba zkoušky absolvovat. Česko má s čínskou stranou uzavřené smlouvy, a pokud člověk studuje na některé z vybraných vysokých škol, výsledky mu české školy uznávají. Takže jakmile jsem měla stipendium, tak jsem jen vybírala ze seznamu. Na univerzitu, kde jsem chtěla studovat, jsem pak poslala výpis ze svého studijního účtu, tedy známky za poslední dva roky, a samozřejmě motivační dopis, v němž jsem popsala, proč bych chtěla studovat právě tam. K tomu bylo třeba přidat další nezbytnosti. Třeba kopii pasu nebo výsledky lékařské prohlídky, kterou žadatel musí podstoupit. Potom už je na rozhodnutí školy, zda studenta přijme.
Jak náročná byla příprava na odjezd? Bylo nutné například mít nějaká speciální očkování?
Náročné je to hlavně finančně, a to ještě předtím, než se vůbec vycestuje. Samozřejmostí je očkování, ale v tomto jsem měla trochu náskok, protože řadu očkování jsem podstoupila už před cestou na Tchaj-wan. Ale co se týče financí, byla jsem opatrná a dávala si pozor. Vzhledem k současné situaci totiž nebylo do poslední chvíle jisté, zda vůbec vycestuji.
Jak to?
Celé prázdniny jsem čekala na nějakou zprávu z Číny. A když jsem konečně 21. srpna dostala od Guangxi University přes jejich informační systém zprávu, že jsem uspěla, a k tomu fotografii zvacího dopisu a podklady k vyřízení víza, ukázalo se, že čínská vláda zahraničním studentům víza nevydává. Takže přišel pokyn vyčkávat, ale to už byl konec srpna a my měli dávno odlétat. Byla jsem z toho dost nervózní. Stále jsem nevěděla, co bude. Řešila jsem, jestli se mám vrátit do Olomouce, nebo být doma, připravovat se a čekat.
Až 10. září mi oficiálně potvrdili, že zůstávám v Česku a budu přecházet na online výuku. To bylo jen týden a kousek před začátkem vyučování na české univerzitě, kam bych se vracela, pokud by mi zahraniční studium nevyšlo. Jenže v tu dobu si začít zařizovat vše kolem studia, včetně ubytování, to je šibeniční termín. Za tak krátkou dobu je to téměř nemožné. Ta nejistota byla hodně únavná.
Měla jste v souvislosti s plánovaným a nakonec neuskutečněným odletem ještě nějaké další problémy?
Odstěhovala jsem se z bytu v Olomouci, kde jsem jako studentka bydlela, protože jinak bych jej musela celý rok zbytečně platit. Ale zároveň už se nemám kam vrátit, kdybych se rozhodla pokračovat ve studiu doma. Nemohla jsem jít na brigádu. Neustále jsem byla v pohotovosti a čekala na zprávu, že už si mám zařizovat vízum, shánět letenky nebo podstoupit další lékařské prohlídky. Přišlo mi nefér, kdybych pak najednou musela zaměstnavateli oznámit, že končím, protože odlétám. Nejhorší ale bylo to vzduchoprázdno, ve kterém jsem stále visela. Nevěděla jsem, zda a jestli vůbec vycestuji, případně kdy to bude.
V současnosti se tedy učíte online. Jak to funguje?
Ta výuka je jiná, než jsem byla zvyklá z jarního vyučování v Česku. Největší problém pro mne však byl časový posun. Když jsem asi tři dny před začátkem studia dostala rozvrh, zjistila jsem, že přednášky začínají v 8 hodin čínského času. To by pro mě znamenalo vstávat před druhou v noci a chodit spát brzy odpoledne. To mi nepřišlo úplně ideální, proto jsem se na školu obrátila s dotazem, zda by to nešlo nějak vyřešit. Dostala jsem naštěstí výjimku. Dopolední vyučování mi nahrávají, já se účasním až odpoledního, které v Číně začíná v půl třetí odpoledne. Tady u nás je ale půl deváté ráno.
Vyučuje se v čínštině?
Ano. Vyučující se snaží, abychom se co nejvíc zapojili. Ale popravdě, představovala jsem si, že budeme víc komunikovat a přímo při hodině učitelům odpovídat. Jenže z nějakého důvodu se naše univerzita rozhodla, že budeme mít jen přednášky, při kterých komunikujeme s učiteli prostřednictvím chatu. A to s sebou nese další problém. Když slyším nové slovo, kterému nerozumím, často nemám vůbec ponětí, jak se píše. Nevím, jak neznámé slovo převést do písemné podoby, do znaků. A přestože jsou učitelé ochotni věc vysvětlit jednodušším způsobem, vzniká bariéra, protože neumím napsat, co vlastně chci.
Řeším to nakonec tak, že jejich větu nahraju, nahrávku jim pošlu a teprve k ní připíšu dotaz. Je to komplikovanější, v normální hodině bych to po nich jen zopakovala, ale nejde to jinak. Musím složitě obcházet to, že sice znám zvukovou podobu slova, ale nikoli jeho psanou podobu a význam.
Jak stíháte výuku?
Zatím ano, učitelé se snaží přizpůsobit látku naší úrovni. Občas je to ale časově náročné. Člověk prosedí spoustu času u počítače a k tomu dostává úkoly. Ty je třeba vypracovat ten samý den do 8. hodiny večer čínského času, což je pro mě také docela napjatý termín.
Jak to v současnosti vypadá s odletem?
Jestli se do Číny vůbec vydám, záleží na koronavirové situaci a na ochotě čínské strany udělit zahraničním studentům víza. V podstatě nečekám na nic jiného, než až nám dá Čína zelenou, abychom mohli vycestovat. Ale už jsem se dozvěděla, že tento semestr s tím počítat nemáme. Možná to vyjde příští semestr, pokud se situace uklidní. To nás ale rozhodně nemine dvoutýdenní karanténa. A to je další problém.
Proč?
Tu není možné ze stipendia hradit. Takže to budou peníze navíc, které budeme muset zaplatit sami.
Kde zahraniční studenti v Číně bydlí?
Normálně na kolejích. Čínská strana platí ubytování a pojištění, z něhož se hradí lékařská péče. Student má možnost najít si i vlastní ubytování, ale to už si musí platit sám. Školné, které bývá tou nejvyšší položkou, nám univerzita odpouští.
Jak se studenti stravují? Mají také možnost jíst v menzách?
Tak to ještě přesně nevím. Na Tchaj-wanu byly obědy donášeny přímo do tříd a z takových jakoby várnic si každý nabíral to, na co měl právě chuť. Nicméně jsem slyšela, že tady se chodí do jídelny, kde je možné si koupit jídlo z nabídky, která je právě k dispozici. V rámci českého stipendia dostává student přesně danou částku měsíčně na jídlo, hygienu a školní pomůcky. Je možné s tím vyjít, ale je třeba si peníze umět v rámci celého měsíce dobře rozvrhnout.
Čínština je prý velmi obtížná, dokonce i sami Číňané s ní mají problémy... Na jakou úroveň se chcete dostat?
Chtěla bych plynně mluvit a třeba si jednou přečíst čínské noviny. To člověk musí umět dva až tři tisíce znaků. Pro orientaci, průměrně vzdělaný Číňan zná osm tisíc znaků. To je skutečně hodně na to, aby se člověk nějak jednoduše orientoval. Jednotlivé znaky navíc mají i několik významů, třeba podle toho, s čím se pojí. Takže to rozhodně není tak, že by se člověk naučil soubor třeba třiceti znaků a pak již byl schopný poskládat větu. Obvyklejší je to, že kdykoli přijde do kontaktu s novým slovem, je vysoká pravděpodobnost, že přijde do kontaktu i s novým znakem. A stává se běžně, že ani sami Číňané všechny neznají. Učit se čínsky tak v podstatě znamená učit se celý život.
