„Jedná se o jeden z mála dochovaných domů spolku Schlaraffia v České republice a možná vůbec jediný s takto zachovalým původním vnitřním vybavením. Významným důvodem k prohlášení objektu za kulturní památku byl i fakt, že žádný dům spolku Schlaraffia, jenž na našem území působil od roku 1859 do druhé světové války, dosud nebyl evidován v Ústředním seznamu kulturních památek České republiky,“ uvedla mluvčí loketských památkářů Jelena Kriegelsteinová.
Třípatrový dům recesistického spolku Schlaraffia byl postaven mezi lety 1910 –1913 v dnešní Vrbenského ulici. S odkazem na středověkou minulost, kterou spolek parodoval, byly domy spolku nazývány hrady, spolkové sály pak sály rytířskými. Chebský dům nesl s odkazem na středověkou historii města jméno Stauffenburg.
Pánský spolek Schlaraffia
|
V souladu se zaměřením spolku se v exteriéru domu objevují prvky připomínající středověký hrad. Stavbě dominuje středová část s jednopatrovým arkýřem a mohutnou převýšenou atikou, jež má podobu středověkého cimbuří.
Hlavní vstup do objektu je orámován dvojicí sloupů, které nesou nápis In arte voluptas, což znamená Radost z umění. Nápis po stranách doprovázejí dvě sovy. Jedná se o výra velkého, jenž se pod jménem Uhu, stal hlavním schlaraffiánským symbolem.
Vedle dobře zachovaného exteriéru v neogotickém stylu s řadou zdobných prvků je hodnotný především interiér v neorománském slohu, ve kterém se dodnes nachází řada původních uměleckořemeslných prvků. Jedná se o táflování stěn, dveře, kredenc a především výzdobu společenského sálu.
Nejhodnotnější část interiéru se nachází ve zvýšeném přízemí, kde se za původními dvoukřídlými dveřmi s půlkruhovým nadsvětlíkem nacházely reprezentační prostory spolku. Kromě hlavního rytířského sálu a předsíně zde byla i šatna, kuchyňka k přípravě občerstvení se spižírnou, toaleta a byt spolkového sluhy.
Spolkový sál, zvaný také rytířský, byl nejdůležitějším místem každého spolkového domu a v každé Schlaraffii měl v základním uspořádání vyhlížet stejně. Kryje ho valená klenba, podpíraná neorománskými sloupy a pilastry s bohatě zdobenými hlavicemi. Hlavice sloupů a pilastrů zdobí především hlavní schlaraffiánský symbol, sova Uhu.
Sova se nachází také nad nikou u vstupu a na předních částech dochovaných dřevěných pultů, sloužících k zasedání schlaraffiánů. K neorománskému stylu se hlásí rovněž trojdílná okna dělená sloupky. Téměř celý sál obíhá původní dřevěné táflování s geometrickými ornamenty. V sále se dochovaly rovněž kovové lustry zdobené rostlinnými motivy.
Spolek se postupně rozšířil do německy mluvících zemí, kde působí dodnes. V Čechách byl zrušen po záboru Sudet v roce 1938. Spolkový dům v Chebu je dnes ve vlastnictví Československé církve husitské.
