„V roce 1988 bylo nalezeno v Lipoltovském potoce, kde se říká ‚Na starém mlýně‘, ve značném nánosu bahna prkno se zajímavými otvory,“ vzpomíná historik Zdeněk Buchtele z Velké Hleďsebe. K jakému účelu prkno sloužilo, dodnes neví.
„Nález nás motivoval a v říjnu 2000 jsme se rozhodli projít koryto potoka u Dolního Žandova od Úbočí až po místo nálezu děravého prkna, tedy úsek dlouhý necelé dva kilometry. Bylo méně vody a my jsme prohlíželi obnažené břehy a sbírali z náplav vše starší a zajímavé,“ popisuje Buchtele výpravu.
Právě v okolí místa, kterému se říká Na starém mlýně, našli velké množství keramických střepů i uhlíky spáleného dřeva. „Pavel Šebesta, archeolog muzea v Chebu, tehdy určil mezi keramikou i pravěké střepy,“ říká Buchtele.
Na pátrače pak čekalo další překvapení. Objevili vyvýšeninu, kde dříve zřejmě stálo panské sídlo a v jeho okolí osídlení v podobě malé středověké osady.
Při dalším průzkumu v roce 2016 zde Zdeněk Buchtele zcela náhodně objevil rohovou část základů kamenné stavby na okraji pastviny, při cestě vedoucí do zaniklé osady od západu. Cesta dále pokračuje přes Lipoltovský potok, po pravé straně míjí „tvrziště“ a pokračuje směrem k Podlesí.
Původně se Zdeněk Buchtele domníval, že našel pozůstatky zaniklé vesnice Haid, jenže tu posléze lokalizoval v sousedství Dvouhrázového rybníka. Stát měla mezi dnes již zaniklým dvorem Lískovec a vesnicí Stará Voda.
„Je téměř jisté, že na Lipoltovském potoce stávala dlouho hledaná a do té doby poslední v terénu neumístěná osada s názvem Tollingen,“ shrnuje Buchtele výsledky svého pátrání.
Historický dvorec srovnaly se zemí buldozery
Zajímavý je také osud dvora Lískovec. Ten sice nezanikl v tak dávné minulosti, ale stejně jako po středověkém Tollingenu nebo Haidu se z něj nic nezachovalo. Dnes na jeho místě leží hromada odpadků.
Ve starých mapách a listinách byl označován jako Dornhof (Trnitý dvůr), Dornenhof, Hangenhof (Šípkový dvůr) nebo Hassenhof, což má být ve staré němčině označení pro ochranný nebo obranný dvůr. Existoval už v roce 1402, kdy byl zmíněn jeho prodej ve staré listině. Místní osídlení je ale nejspíše staršího data.
„Počátkem 70. let, asi v roce 1974, jsem našel neolitické střepy a záušnici právě u Lískovce,“ vysvětluje regionální historik Zdeněk Buchtele.
Po druhé světové válce a odsunu německého obyvatelstva získal dvůr oficiální jméno Lískovec, říkalo se mu ale také Zaječí dvůr nebo Zaječák. Jenže co nedokázali žoldáci třicetileté války nebo vojáci mnoha evropských armád v průběhu věků, dokázalo socialistické zemědělství.
„Stačilo pětadvacet let péče komunistického režimu a dvůr zmizel ze světa. Nespadl, ale byl zbourán,“ říká Zdeněk Buchtele. Podle něj přitom byla účetní hodnota dvora, který státní statky opustily v roce 1974 a o dva roky později nechaly zlikvidovat, 150 tisíc korun.
Uzavřený dvorec se v roce 1948 skládal z dvoupatrové správní budovy, stájí a hřebčína. Do půdních prostor dvorce se dalo uložit až pětadvacet vagonů sena. Ani to však nezastavilo buldozery.
„Přes základy bývalé správní budovy dnes vede silnice z Valů do Staré Vody. Když Lískovec ještě stál, tvořilo jeho nároží ostrou a nepřehlednou zatáčku, kde se stala řada dopravních nehod. Z původní asfaltky je dnes divoká skládka,“ poznamenává Buchtele k osudu historického dvorce.
Opevnění ze třicetileté války
Stával v oblasti, která měla i velký vojenský význam. V dobách třicetileté války stával kamenný dvorec mezi hradem Kynžvart (v lesích nad městečkem) a polním opevněním v místech dnešní Pozorky. Celá lokalita se nazývala Kynžvartský pas (Königswarter Pass) a byla důležitou částí obrany českých zemí před nepřátelskými vpády.
Podstatný význam pro celé opevnění měla takzvaná Kynžvartská šance, polní opevnění, které v letech 1620 až 1648 chránilo celou lokalitu. Stávala v místech mezi dnešní Velkou Hleďsebí a Starou Vodou. Místní ji znají jako Pozorku. Chránila jeden z nejvyšších bodů na poštovní silnici spojující Plzeň přes Planou do Chebu.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
