Ač se Jakub Pustina, vystudovaný chemik, pustil do operního zpěvu až v jednadvaceti letech, stihl se velmi záhy stát úspěšným barytonistou a nasbírat celou řadu ocenění z mezinárodních pěveckých soutěží.
Dnes se už osmatřicetiletý rodák ze Žďáru nad Sázavou věnuje hlavně hlasovému oboru dramatického tenoru. A byť mu pandemie koronaviru udělala čáru přes rozpočet a zmařila celou řadu plánovaných vystoupení, je šťastný, že se ještě zvládl připravit na svoji životní pěveckou roli.
A jen tak mimochodem u toho dokončil také vysokou školu. Zpěv se rozhodl vystudovat i přesto, že je ve svém oboru již uznávaným profesionálem.
Jak byste zhodnotil uplynulý rok?
Pro mě byl uplynulý rok velice netradiční. Když vzpomínám na ty předcházející, nenašel bych ani jediný, ve kterém jsem měl tolik volného času jako v roce 2020. Nejprve jsem měl závazků plný diář a byl smutný, že nestihnu své oblíbené jarní práce na zahradě. Uvažoval jsem, jak to vůbec udělám - kdo ostříhá stromy, zaseje zeleninu… Ale pak se jako mávnutím kouzelného proutku vše změnilo. První vlna covidu-19 vše zastavila a já měl letos zahradu opravdu opečovávanou.
Stihl jste vzhledem k pandemii covidu-19 nastudovat a případně i odzpívat nějaké role?
Velmi mě těší, že jsem v roce 2020 zvládl nastudovat a připravit svoji, alespoň doufám, „životní“ roli Tristana ve Wagnerově opeře Tristan a Isolda. Zpívat Tristana je extrémní výkon, jeho part trvá déle než dvě a půl hodiny a zvládne to jen hrstka lidí na světě. Mám to obrovské štěstí, že můj hlas je něčeho takového schopen. A i když to byla nejtěžší role v mém životě, ostatně Tristan je považován za nejnáročnější part tenorového repertoáru na světě, zpíval jsem ji s radostí a svěžím hlasem.
Jaké byly ohlasy na váš výkon?
Předpremiéra této opery se uskutečnila poslední den před zavřením divadel a ohlasy na mé vystoupení byly velice pozitivní. Kritika napsala, že můj výkon byl velkým překvapením, perfektně zazpíván s vysokou pěveckou kulturou, bez známky únavy a s dokonalou německou dikcí. V našich končinách nevídané… A to potěší. Když jsem z vystoupení cestoval s Gabrielou Beňačkovou (světově proslulá operní pěvkyně, sopranistka slovenského původu - pozn. red.), která mě na roli připravovala, byla nadšená a prohlásila: „Kdybys již v životě nic jiného nezazpíval, máš splněno. Toto dokáže jen pár lidí na světě.“ A to jsem ještě netušil, jak moc aktuální tato věta bude! Doufám, že brzy budu moci svým hlasem zase rozdávat lidem radost.
Jakub Pustina
|
Koncerty, které jste měl pro minulý rok v plánu, se přesunuly, nebo zrušily?
Již v první koronavirové vlně jsem musel řešit hodně přesunů koncertů a vystoupení. Všechny mé závazky se neustále posouvaly, až nakonec přišla druhá vlna a opět bylo vše ztraceno. Ale myslím si, že v životě se věci dějí tak, jak se dít mají, a životní situace se snažím přijímat s pokorou. I když byl pro mě rok 2020 umělecky velice krátký, byl i velice úspěšný - a doufám, že se co nejdříve postavím opět před mé posluchače.
Jak vidíte rok 2021? Jaké máte plány?
Na letošní rok mám nabídku na Donizettiho operu La Favorita, kde bych měl zpívat hlavní tenorový part Fernanda. Dlouho jsem váhal, jestli mám tuto nabídku přijmout, protože role Fernanda je pro wagnerovského pěvce s mým typem hlasu nesnadné zpívání. Part je rozsáhlý a v exponované poloze. Je to pro mě ale velká výzva, kterou jsem přijal. A dnes, když už part téměř celý ovládám, přiznávám, že to byla dobrá volba a vynikající hlasová hygiena, která zajistí mému hlasu zdraví a svěžest. Také mě čekají reprízy Tristana, a dokonce se rýsuje i další nabídka na novou inscenaci Tristana v zahraničí.
Jak moc vás osobně koronakrize zasáhla? Máte kromě vystupování ještě nějaké další aktivity, které tento výpadek alespoň částečně nahradily?
Ten zásah byl pro mě velice citelný, žádné jiné aktivity jsem bohužel neměl, a tak byl výpadek velice výrazný. Uvažoval jsem o nějakém krátkodobém zaměstnání, ale pak jsem po zralé úvaze došel k názoru, že se taková věc nedá moc naplánovat. Kdybych někde slíbil, že budu pracovat, situace se pak zlepšila a já bych obratem odešel, bral bych to vůči tomu, kdo by mě zaměstnal, jako nefér jednání. Moje profese je krásná, avšak pokud bych se nechal klasicky zaměstnat, musel bych se zpěvem skončit. Stále doufám, že se celá situace uklidní a budu se opět moci vrátit ke své práci, kterou zbožňuji.
Přistoupil jste - jako někteří umělci - k nějakému přesunu svých aktivit do online světa?
Jsem toho názoru, že nějaký masivní přesun živého umění v oblasti opery do online světa není vůbec možný. Operní zpěv je velice specifický a lidé chodí na koncerty pro krásu hlasu a přednesu jednotlivých umělců. Pokud bychom chtěli přesunout tento jedinečný a pro každého pěvce charakteristický projev do digitálního prostoru, je nutné používat vysoce profesionální nahrávací techniku a stejně nakonec dojem z živého koncertu nenahradíte.
Nevyužil jste nevyžádané pauzy k přípravě nové desky?
Nová deska měla spatřit světlo světa již na Vánoce 2020, ale protože jsme ji nemohli nikde veřejně pokřtít, nechali jsme ji ještě utajenou a stále na ní pracujeme. Bude to vánoční CD, na kterém bych chtěl zpívat i se svými hvězdnými kolegy a přáteli.
Povedlo se vám získat vysokoškolský diplom na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU). Proč jste se pustil do studia zrovna v oblasti, v níž vynikáte a nasbíral jste v ní už řadu úspěchů?
Ke studiu na JAMU jsem se dostal vlastně náhodou. Jednou, když jsem jel na koncert se svojí klavíristkou a docentkou JAMU Martou Vaškovou, navrhla mi, jestli bych nechtěl jít na JAMU studovat. Já jsem se tomu ze srdce zasmál, že už jsem na studia starý a určitě by tam o mě nikdo nestál. Při dalších koncertech mi to občas připomínala, až jsem si asi po roce uvědomil, že to může být zajímavá zkušenost, kterou mi už nikdo nevezme.
Co vám studium, kromě titulu, dalo? Jak na něj vzpomínáte? A máte ještě nějaké další studijní plány?
Dnes, když se na to zpětně podívám, považuji tento krok za jeden z nejlepších ve svém životě a mé klavíristce jsem za ten nápad a motivaci velice zavázán. I když jsem studoval obor zpěv, který je již mnoho let mým povoláním, získal jsem díky této vysoké škole obrovský přehled v mnoha dalších oblastech. Prostředí JAMU mi velice přirostlo k srdci, a pokud se mi to podaří, chtěl bych se v září hlásit i do doktorského studia a udělat si doktorát.
Zmiňoval jste, že jste měl v roce 2020 nebývale hodně volna. Našel jste si během této doby čas na koníčky, které jste dříve kvůli práci tolik nestíhal?
Mám skvělou manželku a dvě divoké děti, takže o zábavu bylo postaráno. A v první vlně jsem měl tři měsíce velice pevný režim. Ráno napéct domácí pečivo pro rodinu k snídani, poté se celý den učit a večer cvičit. Mám celoživotní odpor k pohybu, ale když se celý den učíte, tak pak je i pohyb celkem zábavný. Díky tomu jsem i zhubl 12 kilogramů. Teď ve druhé vlně mi to s tou disciplínou jde už o něco hůře, nějak se nemohu donutit dělat něco systematického, ale snažím se.
Podědily vlohy pro hudbu i vaše děti?
Synovi je už téměř devět let, hraje na housle a je evidentní, že má hudební sluch. Ovšem jako asi u většiny kluků se mu nechce moc cvičit. Dokonce i pěkně zpívá, ale protože se ho každý ptá, jestli bude jako tatínek, tak zpívat nechce. Zato má tříletá dcera asi zpívat bude. Pořád tancuje, něco vykřikuje, zpívá a všechny svým silným hlasem překřičí. Obecně si myslím, že základní hudební vzdělání patří k osobnosti člověka a rozvíjí jeho schopnosti. Proto mě těší, že mají mé děti k hudbě vztah; ale stačí to klidně jen jako koníček.
Jste rodák ze Žďáru, žijete v nedalekých Mělkovicích. Co pro vás Žďár a Vysočina celkově znamenají? Máte tu svá oblíbená místa?
Ve Žďáře - a potažmo na Vysočině - žiji celý svůj život. Je to pro mě místo, kam se rád vracím a kde rád relaxuji. Nejvíce si to užívám v zimě. Vždy, když se vracím z nějakého teplejšího kraje, tak na Vysočině přijíždím do pohádkové krajiny, plné krásných scenérií a sněhu. Je tu prostě krásně.
Uplynulý rok vám kromě jiného „nadělil“ i onemocnění covid19. Jak se u vás choroba projevila a jak dlouho trvala?
Měl jsem štěstí, jelikož se u mě nejednalo o vážný průběh nemoci. Ale i tak mě hodně potrápila. Prvních pár dní jsem měl vyšší teplotu a neuvěřitelně mě bolelo celé tělo. Nevěděl jsem ani, jak si mám lehnout. Asi po třech dnech se zdálo, že jsem z nejhoršího venku, ale pořád se mi vše vracelo. Jeden den jsem se už cítil dobře, druhý pak zase přišla zvýšená teplota. Nejhorší na tom byl pocit, že to snad nikdy neskončí. Léčil jsem se zavřený v izolovaném pokoji s koupelnou a nikam jsem nesměl. Trvalo to více než čtrnáct dní, a tak byl pro mě negativní výsledek velkým vysvobozením.
Zajímavé bylo, že jsem nenakazil nikoho z rodiny. Snažím se ale na všem najít něco dobrého, a tak jsem rád, že v této náročné době, kdy jsou zahlcené nemocnice, je v naší rodině alespoň někdo, kdo je prozatím imunní. Chodím nakupovat a rodina zůstává pořád doma, abychom neohrozili sebe ani nikoho jiného. Všem zdravotníkům bych rád vyjádřil velký obdiv a pro celou společnost si přeji pevné fyzické i duševní zdraví.
