Před patnácti lety se to mohlo jevit jako hodně odvážný počin. Lubomír Šantrůček si s rodinou pronajal kousek pole a začal na Vysočině pěstovat jahody. „Začínali jsme s jahodami jako jedni z prvních. V těchto končinách to opravdu obvyklé nebylo, byli jsme trochu za podivíny,“ usmívá se.
Zprvu jahody pěstovali na čtvrtině hektaru. Jenže lidem nabízeli, aby si jich přišli sami natrhat, kolik chtějí, a to se rychle rozkřiklo. Zájem byl veliký a malé políčko bylo rázem nedostatečné. Postupně si farmář pronajal další a další a dnes už jahody pěstuje na šesti hektarech.
Vždycky na počátku června při sklizni se hned tři pole hemží sběrači jahod. Přijíždí jich mnoho stovek, dost možná jsou jich i tisíce. Samosběr v České Bělé se stal velkým fenoménem. Za zdejšími jahodami zájemci ujedou i mnoho desítek kilometrů, třeba z Pardubicka nebo Pelhřimovska.
„Lidé si to tu užijí. Stráví půl dne venku, nasbírají si, co potřebují, jsou spokojení,“ říká Šantrůček. Řádky mezi keříky vystlal slámou, takže ani při dešti se lidé nebrodí blátem, jahody nejsou tolik zašpiněné od hlíny a neprorůstají tak moc plevelem.
Někdo zvládne natrhat i 30 kilo
Zájemce do České Bělé láká rovněž cena - momentálně stojí kilogram při samosběru 35 korun. S cenou, za niž se jahody prodávají běžně v obchodech, je to nesrovnatelné. Někdo si natrhá kilo nebo tři, jiní zvládnou třeba 30 kilogramů. „V průměru si lidé odváží tak po deseti kilogramech,“ odhaduje farmář.
Letošní úroda je sice bohatá, nicméně jahody jsou o něco menší, než tomu bývá obvykle. „Je to kvůli suchému dubnu a květnu. Jahody potřebují vláhu hlavně, když kvetou. Teď už to počasí moc nedožene,“ vysvětluje Šantrůček. To se ale netýká jen jeho polí, stejná situace je i jinde v republice.
I proto Lubomír Šantrůček, který se o pozemky stará společně se synem, plánuje alespoň na části jednoho pole zřídit umělou závlahu. Nad městys nechali Šantrůčkovi dotáhnout elektřinu, vyhloubit vrt a pořizují zásobníky. Natáhnou hadice a z nich už příští rok chtějí řádky jahod skrápět.
Zda se to podaří, je pro rodinu velká výzva. Starost o svá pole mají totiž jen jako koníčka. „Já už se tomu teď můžu věnovat víc, od letoška jsem v důchodu. Ale syn chodí normálně do práce. Plánujeme, že nás pole budou jednou živit, ale to ještě musíme spoustu věcí zařídit a nakoupit techniku. Do té doby je stálý příjem potřeba,“ vypráví Šantrůček starší.
U jahod je hodně práce a všechno ručně
Pěstovat jahody, to je něco úplně jiného než osít pole řepkou nebo kukuřicí. „Tam stačí dva lidi, kteří obdělají půdu, zasejí, postříkají, sklidí. Na vše je mechanizace. Zato jahody se sází, okopávají, odplevelují i sklízejí ručně. Je to hodně práce,“ říká farmář.
A nejvíce jí je právě při sklizni. To rodina zaměstnává brigádníky. „Nyní jich máme šest, ale je jich potřeba mnohem víc. I když je platíme, myslím si, dobře, lidem se manuálně pracovat moc nechce. Přijde člověk, jeden den okopává, zjistí, že ho bolí záda, a víckrát už ho tu nevidíme,“ krčí Šantrůček rameny.
Pole si na sebe musí vydělat sama. Na pěstování jahod farmáři žádné dotace nedostávají. „Jen loni dával stát kvůli jarním mrazíkům asi čtyři tisíce korun na hektar. My jsme polovinu pole stihli zakrýt netkanou textilií a část úrody zachránili. Ani jsme o kompenzace nežádali,“ dodává pěstitel.
Samosběr v České Bělé už bude pomalu končit. Tento týden je v plánu na každý den až do víkendu - a nejspíš bude definitivně sklizeno. „Teplé jaro sklizeň o deset dní uspíšilo. Loni jsme začínali až 9. června,“ konstatuje Šantrůček.
Do vlastních nebo přímo na místě zakoupených nádob se až do čtvrtka trhalo vždy obden. To aby si pole alespoň na chvilku odpočinulo a stihly se začervenat některé ještě zelené jahody. Nyní už si zájemci mohou přijet natrhat poslední jahody každý den. Dopoledne na pole ke kapličce u sjezdu z obchvatu městyse, odpoledne na pozemek směrem k Jilemníku.
