Co znamená být jiný? Třeba toto: Hugo Vostala z Třebíče fascinují vzducholodě, němý film a nejstarší letadla. A to natolik, že o brazilsko-francouzském průkopníkovi vzduchoplavby Albertu Santosi-Dumontovi začal natáčet animovaný film.
Zajímavé je to tím, že Hugo nastupuje do deváté třídy. A protože je staromilec, jak se patří, natáčí na analogovou kameru.
„Dumont postavil šestnáct vzducholodí, ale málokdo ho zná. Tak bych ho chtěl zpopularizovat. Napadlo mě, že by se k němu hodil film natáčený tak, jak dělal filmy Karel Zeman - kde fungují modely, animace, kresby,“ líčí Vostal.
Už od dětství se v něm začal projevovat kreslířský talent, a tak o vzducholodích nedávno nakreslil a napsal i naučné leporelo. Vytvořil ho s takovou bravurou a stylem, že by mohlo vyjít tiskem. Jeho kresbu synagogy si město Třebíč v roce 2014 vybralo na oficiální novoročenku.
„Většina lidí má chytrý telefon, ale sami chytří nejsou“
Do filmu si Hugo vytváří i modely vzducholodí, dobových motorů, prvních letounů či loutku průkopníka Dumonta se stavitelnými končetinami a oblečením v dobovém stylu, které Hugo ušil.
Hugo Vostal také rád kreslí komiksy o vývoji letectví, na balsových modelech dobových aeroplánů si navíc zkouší, jak létaly. Není náhoda, že jeho oblíbeným malířem je Kamil Lhoták, komikem Charlie Chaplin a romanopiscem Jules Verne.
Hugo k nevelké radosti svých rodičů odmítá používat mobilní telefon. „S mobilem bych měl pocit, že mě neustále někdo sleduje, a to se mi nelíbí. Většina lidí má chytrý telefon, ale sami chytří nejsou. Já potřebuji vědět, jak věci fungují od začátku až do konce, dům taky nestavíte od prostředka. V době telegrafů byl každý schopen ten přístroj opravit, rozuměl jeho funkci. Víte ale, jak funguje chytrý telefon a umíte si ho opravit? Neumíte,“ zůstává mladík z Třebíče nesmlouvavý.
Televizi vzal ale na milost. Nepřekvapí ovšem, že jeho nejoblíbenější jsou němé filmy z období po roce 1900.
V šesti letech kreslil historické automobily a modeloval ruiny
Zájem o to, jak věci fungují, už projevoval odmalička. Jeho maminka, po níž má zřejmě v genech výtvarný talent, pobaveně ukazuje Hugovy dětské kresby a líčí, jak se ve čtyřech letech zajímal o kanalizaci, systém odvozu odpadků, od šesti let systematicky kreslil historické automobily, z hlíny modeloval stromy a ruiny staveb, které někde viděl, kreslil stovky druhů prvoků.
Prázdniny končí, začne další školní rok. Nebojí se Hugo, že ze svých četných zájmů „vyroste“?
„Ne! Jsou lidé, kteří nestárnou a hrají si pořád. Já mám vytrvalost, která mě neopouští,“ směje se školák Hugo. Na hlavě při tom má slaměný klobouk, který před sto lety nosíval stavitel vzducholodí Alberto Santos-Dumont.
