Pod názvem lóže si představím nějaký kabinet, salonek, konkrétní místo… Je ten název víc než jen symbolický?
(směje se) Scházíme se, jak je možné: v saloncích kaváren, v čajovnách, v létě na chatě. Název vychází z tradice a je symbolický. Když jsem zakládal webové stránky s názvem Lóže u Zeleného Slunce, myslel jsem to původně trochu jako takovou legraci, odkaz na minulost a pouze informační stránky… Ale dnes už to tak není, fungujeme jako opravdová klasická praktikující lóže. Máme strukturu, stanovy, pevné obřady, pravidla činnosti i členství, členové musí také něco splňovat. Nepoužíváme ale například zvláštní oděvy jako třeba zednáři.
Čemu se věnujete?
Kupříkladu studiu Crowleyho tarotu, probíráme jednu kartu po druhé. Praktikujeme s magickou koulí, studujeme alchymistické emblémy, věnujeme se bylinám, učíme se je znát, vědět, k čemu jsou k použití v magické praxi. Pěstujeme vnímavost a rozvoj našich skrytých schopností.
Funguje dnes tak jako za první republiky v tuzemsku okultismus, víceméně utajované skupinky hermetiků? Tehdy šlo i o módní záležitost.
Zčásti ano. Situace je ale jiná, než byla, zdroje myšlení jsou jiné. Znám pár lidí včetně sebe, kteří se snaží navázat na prvorepublikový hermetismus v duchu Jana Kefera, Pierra de Lasenic a dalších. Ale jsou to spíše jednotlivci. Dnes se Kefer nebo Lasenic studují i mimo to skalní hermetické hnutí, a naopak znám hodně lidí z okultního prostředí, kteří tyto naše klíčové hermetiky ani moc neznají, přesto se snaží okultní nauky v jejich odkazu praktikovat. Když se za první republiky pořádala přednáška o hermetismu, tak kavárna Louvre byla plná lidí, přišlo jich tam 150. Dnes i v Praze přijde třeba dvacítka lidí.
Záběr je hodně široký. Která z osobností vás zaujala více než jiná, případně donutila změnit směr cesty poznávání, jak se někdy stává?
Kolem mých dvaceti let to byla Bible. Byl jsem tehdy hodně aktivní v jedné křesťanské církvi. Z oblasti magie a okultismu byl pro mě klíčový Eliphas Lévi a jeho kniha Dogma a rituál vysoké magie. A Lexikon magie od Milana Nakonečného, který tehdy vyšel.
Tyhle věci vás zajímají nejen teoreticky?
Určitě. Původně to byla touha po poznání – faustovsky nezřízené hltání knih. Pak přišel další zájem, jak by se to dalo uplatnit dál – může to nějak ovlivnit můj život? Zajímá mě praktické uplatnění, a to v tomto životě, teď, na této Zemi. Na duchovních naukách mě zajímají i kontroverze či jejich obskurnější formy. Když jsem studoval sekty, bavilo mě ty skupinky navštěvovat. I když jsem s nimi třeba nesouhlasil.
Co vás na tom přitahuje?
To je klíčová otázka. Hlavně mě to ohromně baví. Někdy se stanou věci, které nejdou vysvětlit. Například mi byla na jednom konci Prahy ukradena peněženka… a tu peněženku pak za tři týdny našli na druhém konci Prahy. Sice bez peněz, ale zůstaly v ní některé velmi cenné drobnosti. Nebo se mi osvědčily určité tibetské rituální techniky, které působí blahodárně na zdravotní stav při nemoci. Podrobnosti nechci říkat, ale párkrát mi dobře zafungovaly.
Kdo vás přivedl k těmto zájmům?
Já sám. Nějak mě to někdy v patnácti – tedy ještě za socialismu – začalo zajímat, tehdy řekněme hlavně horoskopy, astrologie. Šlo to přirozenou cestou, k náboženství jsem vlastně vůbec nebyl vychován. Sháněl jsem knihy. Tehdy nebylo vůbec jednoduché sehnat například Bibli či indickou Bhagavadgítu.
Pracujete jako psychoterapeut v jihlavské psychiatrické léčebně. Prolíná se s touto profesí nějak váš zájem v oblasti magie a hermetismu?
Svoji profesi s těmito aktivitami nespojuji, ale v soukromé terapii, je-li o to zájem, rád využiji i oněch esoterních metod – výkladu horoskopu, práce s kartami, psychomagické úkony apod. Na práci psychoterapeuta má samozřejmě příznivý vliv rozvoj osobnostních kvalit, který hermetické obory umožňují.
Slovníček pojmů
|
Jak vznikl název Zelené slunce?
Napadl mě zčistajasna jednoho sobotního odpoledne, a tak jsem si našel na internetu, že nic toho názvu ještě v minulosti neexistovalo, a taky jsem v tom názvu našel řadu skrytých významů. S kolegou Tomášem Plesingerem, který mi s vedením lóže pomáhá, jsme vymysleli náplň činnosti. Aby to nebylo úplně tajné, ale ani úplně volné, určené pro lidi, které to opravdu zajímá. Reálně existujeme pět let, scházíme se pravidelně každý měsíc. Malou pobočku máme i v Praze. Děláme občas i akce pro veřejnost, výlety, přednášky, workshopy.
Prožil jste přelomový okamžik zasvěcení, nebo osvícení?
Zážitek přímo tohoto typu asi ne, myslím, že to ani není třeba. Samozřejmě mám klasická „velká“ zasvěcení v různých duchovních a hermetických liniích. Ale mám především řadu drobných zážitků, setkání s lidmi, autory knih, mysliteli. I v českém okultním prostředí jsou velice zajímaví lidé. Pro mě jedno z největších setkání a dlouholetých přátelství bylo s filozofem Zdeňkem Neubauerem.
Proč právě s ním?
On byl prvním, kdo mě zasvětil do výkladu tarotu. Potkával jsem se s ním v posledních patnácti letech jeho života. Naučil mě jinak se pohybovat krajinou, vnímat jevy, symboly, přírodu… Poměrně často se mi stává, že při četbě nějakého dobrého autora mi najednou cosi podstatného dojde – v té chvíli jako by se na pár momentů zastavil svět a já prožiju takový ten příjemný pocit Poznání s velkým P.
Po roce 1989 lidí s tímhle zájmem ubylo?
Spíše až po roce 2000; ale to je trend ve většině duchovních směrů. Je to i logické. Hermetismus považuji za něco, co je třeba žít a něco tomu obětovat. Společnost českých hermetiků Universalia má nyní pár desítek členů po republice.
Jak jihlavská lóže vznikla?
Skoro doslova na zelené louce, vymyslel jsem ji, založil a vedu ji. Zabýváme se studiem a praxí klasických hermetických evropských věd: astrologie, alchymie, magie, kabaly, tarotu… Myšlenka na založení lóže vznikla před osmi lety. Tehdy jsem míval přednášky v jedné jihlavské čajovně, která už neexistuje. Měl jsem asi stovku přednášek, například o tarotu, alchymii či astrologii. V té době jsem byl už členem některých jiných okultních společností, které ale většinou magii nepraktikují. Já měl vlastní představu, jak by měla taková lóže pracovat – vyváženě napříč všemi hermetickými vědami a také teorii vyvažovat praxí – tak jsem si vytvořil svoji. Samozřejmě mám také iniciační návaznosti na některé lóže a směry tradiční.
Dají se prožitky z magické praxe nějak sdělit ostatním?
Osobní prožitky se dají sdílet jen v kruhu lidí, co se dobře znají a důvěřují si. Proto děláme ty společné praxe. Pokud jde o zdroje praxí, tak ty jsou dnes už dohledatelné a známé. Dřív to byly tajné spisy, popisy rituálů. Dnes se hodně z toho dá najít i na internetu. Třeba tajné figury rosikruciánů si ještě před deseti lety různé spolky tajily a nechtěly je poskytovat. I ty vyšly už knižně, stejně jako magické grimoáry, čarodějnické postupy nebo knihy, které se pro svou údajnou nebezpečnost prý nikdy neměly dostat na veřejnost. Tady v téhle oblasti není co utajovat.
Šlo tam o reálná nebezpečí?
Záleží, jak se na to díváme. Lidé, kteří to berou z čistě náboženského hlediska, to berou tak, že to může být nebezpečné pro ducha člověka, když se vůbec začne těmito věcmi zabývat – třeba už jen proto, že je to napsáno v Bibli. Nebezpečnost je ale věc relativní a je hodně věcí víry.
Je tam něco, co vy osobně pokládáte za nebezpečné?
Když se do toho člověk příliš ponoří, začne tu praxi uplatňovat fanaticky, až ho to odvede od souvislostí. Může se stát, že lidé, kteří jsou duševně ne úplně zdraví, tak někdy inklinují k těmto věcem, a rozhodně ne každému je lze doporučit. Na mail nám například píší lidé z až neuvěřitelných důvodů: že by chtěli být neviditelní, že na ně útočí magické síly. Těmto lidem naopak doporučujeme se všem okultním věcem naprosto vyhnout.
Z časů první republiky pochází i fotografie evokovaných bytostí z astrálního světa – jak se na tyto snímky dívají dnešní hermetici?
Já na tyhle úplně technické věci nevěřím, jsem spíš skeptický typ. Myslím, že je to spíš záležitost duše a psychiky člověka. Dnes to, pokud vím, klasičtí hermetici nedělají. Ty snímky pocházejí z deníku Horev klubu, založeného Pierrem de Lasenic. Určitě se s tímhle zdrojem každý snaží nějak vypořádat. Názory jsou různé. Jeden z názorů říká, že mohlo jít i o záměrnou mystifikaci, aby členové klubu odvedli pozornost nacistů od českých hermetiků a vzbudili o sobě dojem, že jsou jenom neškodnými blázny. Odvést pozornost se jim ale stejně nepodařilo.
Jednou z kapitol té doby byl také astrální útok na Hitlera…
Ten dělal zmiňovaný Jan Kefer. Ti, co ten rituál prováděli, tak tomu věřili, dokonce s tím přišli i za Edvardem Benešem, který to ale odmítl. Byl sice svobodný zednář, ale zednářství už tehdy nadšením pro svobodný hermetismus neoplývalo. Interpretuje se to tak, že to nějaký dopad mělo. Kefer, který byl iniciátorem a hlavním evokátorem, tomu obětoval vlastní život, protože ho pak krátce po začátku války nacisté zatkli a umučili v koncentračním táboře. A Hitler samozřejmě skončil špatně.
