Jindy liduprázdný prostor v reaktorovém sále, společném pro třetí a čtvrtý blok dukovanské elektrárny, je teď plný lidí. Hemží se to tam techniky, exkurzemi i bezpečnostními komisaři. Ti přijeli zkontrolovat, jak dopadla zavážka paliva.
Paliva je dostatekMá elektrárna dostatek jaderného paliva, tedy strategické suroviny v současné době, kdy je napjatá situace na Ukrajině a není úplně jasné, jak vygradují vztahy Ruska s Evropskou unií i Spojenými státy? "Ano, zatím je ho dost, nemáme obavu," zmínil fyzik Mikoláš. "Podstatné je, že se palivo transportuje letecky, tedy ne po zemi přes Ukrajinu. Zatím se nedá hovořit o tom, že by měly být dodávky nějak ohroženy," dodala předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová. |
"Kupujeme ho z Ruska, vyrábí jej korporace TVEL ve městě Elektrostal nedaleko Moskvy. Nově je palivo ještě účinnější než dříve. Dosud býval cyklus výměny takzvaných palivových kazet nastavený na pět let a nějaký ten týden," uvedl Miloš Mikoláš, který na elektrárně pracuje jako fyzik a řídí při odstávce rozmisťování kazet v reaktoru.
"Teď usilujeme o to, abychom získali licenci na šestiletý cyklus," dodal Mikoláš. Už cesta tohoto strategického materiálu do Dukovan je zajímavá.
"Přepravuje se k nám letecky z Ruska do Brna. Odtud jezdí v utajení transporty do Dukovan. Bývají odhadem čtyři do roka. Kazety jsou uzavřeny ve speciálních schránkách vyložených dřevem. Technologové zjistili, že je to tak optimální," popsal Mikoláš.
A nejde o čistě ruský produkt. Podle Mikoláše se na vývoji paliva významně podíleli i čeští odborníci. Jedna kazeta, která obsahuje palivové články s obohaceným uranem, vyjde na částku okolo deseti milionů korun.
Když se mění palivo, není to tak, že se vyveze celý obsah reaktoru. Mění se jen 72 "vyhořelých" kazet za stejný počet nových.
Zajímavosti o elektrárně* Chtějí tu používat palivo s vyšší účinností, které bude potřeba měnit po šesti letech. Nyní je to po pěti letech. Důvodem je zvyšování výkonu i ekonomická stránka. * Palivové kazety vydávají v aktivní zóně reaktoru takzvané Čerenkovovo záření. Krásně modře světélkují. Petr Alexejevič Čerenkov, na jehož počest se záření jmenuje, společně s I. M. Frankem a I. J. Tammem obdrželi v roce 1958 za objev a objasnění tohoto efektu Nobelovu cenu za fyziku. Jde o elektromagnetickou obdobu zvukové rázové vlny. |
A celý obsah reaktoru se musí přeskládat, aby byl optimálně rozložený výkon. Podle přesných výpočtů fyziků se promíchají starší kazety s novějšími. Reaktor se otevírá jednou ročně asi na týden.
Na 100 stupňů se kazety chladí dlouhé roky
Použité palivové kazety vyzvedne speciální jeřáb z hloubky bezmála dvaceti metrů. Uloží je do chladicího bazénu, kde cirkuluje voda o teplotě přibližně 50 stupňů Celsia. Tam si kazety pobudou sedm až osm let.
Ochlazené na asi 100 stupňů Celsia je technici uloží do kontejneru typu Castor, který se vyrábí v Německu. Kontejner pak putuje do dukovanského meziskladu.
Výměna paliva trvá tři až čtyři dny. Pak následuje kontrola nezávislými komisaři z mezinárodních i domácích agentur.
Komisaři dostanou do ruky schémata a fyzikální propočty. Speciální ponornou kamerou zkontrolují skutečný stav paliva v reaktorové nádobě.
Pokud je vše v pořádku, zhruba do deseti dnů po zavření nádoby a všech testech se znovu rozjíždí štěpná řetězová reakce.
Při výměně se nesmí stát, že by spadl cizí předmět do reaktorové nádoby. V roce 2006 upadl do šachty naplněné vodou, která se používá k zavážení a vyvážení paliva, americký komisař. V šachtě v té době nebylo palivo. Američan prošel vyšetřením, aby se vyloučila kontaminace radioaktivitou. Byl v pořádku.
