V sobotu tam opět vyhrál. Třicetimetrovou cestu s přehledem zdolal za necelých 24 vteřin. Druhý Ondřej Šenk, rovněž považovaný za špičku, za Dvořáčkem zaostal o osm sekund.
Mezi ženami zvítězila Karolína Matušková s časem 38 sekund. Dvořáček ji trénuje. A na stylu je to znát. Svou rychlostí je schopná pokořit ve stejném terénu a podmínkách i mužské soupeře.
Přitom když se před čtyřmi lety ve Víru potkali poprvé, ona do té doby lezla hlavně na skalách. Dvořáček tehdy pochopil, že útlá mrštná dívka má talent.
„Milan mě naučil techniku, se kterou jsem úspěšná. Že musím rychle kopat led, cepín spíš pokládat, než zasekávat do hloubky. Prostě musím věřit materiálu, po kterém lezu. A taky mi pořád spílá, ať za sebou netahám nohy,“ prozradila v sobotu v průběhu závodů usměvavá osmadvacetiletá závodnice.
Konečně zima, jak má být
Klání se podle organizátora z místního oddílu Slávka Matušky pořadatelsky vydařilo. Logicky hlavně proto, že je konečně zima, jak má být.
„Akorát led byl i podle mínění závodníků přemrzlý, křehký a cepíny ho vylamovaly. Stěnu jsme ledovali od 7. ledna, kdykoli to šlo. Kdykoli byl mráz mínus sedm stupňů Celsia,“ uvedl Matuška.
Letos je mistrovství České republiky v lezení na ledu poskládané ze dvou soutěží, z Vírského cepínu a ze závodů v Liberci, které bude příští týden o víkendu. Vítězi v mužské i ženské kategorii budou ti, kteří získají v součtu nejvíc bodů.
Ve Víru je nejvyšší naledovaná stěna v České republice. „A pokud bychom se bavili o metrech čtverečních, tak s tím, co máme na skále, která sousedí s tou hlavní, není možné nás překonat plochou, kdybychom to nasčítali. Z důvodu bezpečnosti se u nás neleze až nahoru do 42 metrů,“ vysvětlil Slávek Matuška.
Vírský cepín je už podmínkami určen hlavně zkušeným závodníkům. Nesmějí při výstupu uhnout z vyznačené trasy. Pád cepínu či stržení mačky, případně její poškození v průběhu výstupu, taky znamená diskvalifikaci závodníka, a to bez nároku na opravný pokus.
Povinná je přilba, protože úlomky ledu jsou nebezpečné. Soutěžní pokus je omezený časovým limitem pěti minut.
Důležitá kreativita
Co úroveň letošních závodů, které tu byly poosmé? Podle Matušky se závodníci rozkastovali, někteří jsou tak dobří, že jim jejich výkonnost zaručuje finále a stupně vítězů. „Milan Dvořáček, Ondřej Šenk například. S ledem je to v Česku obtížné, víme, jaké byly minulé zimy. Dobrým výsledkům v závodě napomáhá jak to, že tomu závodník aspoň trochu věnuje, tak predispozice. Tedy mrštnost, výbušná síla, rychlost. A umění pracovat se zbraněmi, tedy s cepíny,“ myslí si Matuška.
Dvaatřicetiletý Milan Dvořáček je dosud šestinásobný mistr České republiky v lezení na ledu. Krom zkušeností, které nabývá i ve Švýcarsku, kde tráví několik měsíců ročně, má taky vybavení vlastní výroby. Říká, že kreativita je v tomto sportu důležitou součástí.
„Nepotřebuju superdrahé vybavení, ale takové, které mi sedne. A upřímně, ani mě to nestálo moc. Mám určitě ty nejlehčí cepíny, jaké můžou být,“ říká závodník ze Smiřic.
Na jeho cepínech, které si sám navrhl, je kovový pouze hrot. Zbytek konstrukce je tvořen materiálem z uhlíkových vláken. A ta jsou s hrotem prolepená. Na cepínech není žádný šroub ani nýt. Lezecké boty opatřené stoupacími hroty, jsou zase komplet vyrobené z bruslí.
Kde se dá v Česku v zimě lézt na ledu? „Zajímavé podmínky jsou v Labském Dole. Pak jsou po republice různé doly, kde to lze a lezci ta místa znají,“ říká.
Nejlepší ledovou stěnu v životě viděl ve švýcarském údolí Val de Trient. „Už nástup stojí zato. Musí se jít hodinu na sněžnicích. Není to zadarmo. Odměnou je víc jak dvousetmetrová ledová stěna, je to na pět délek lana. Výlet na celý den. A člověk má jistotu, že tam nikoho nepotká. Nádhera!“
Sobotní klání ve Víru mělo příjemnou tečku v podobě ohňostroje a večírku.
