Hudební klub má na kahánku, jeden ze sousedů spí kvůli hluku i na chodbě

  • 15
Stone Bar je jedním z posledních hudebních klubů v Jihlavě. Po patnácti letech provozu se však náhle ocitl v ohrožení. Chod zařízení ukrytého ve sklepení domu na Masarykově náměstí vedle staré radnice může narušit spor. Soused si stěžuje, že z klubu vychází nadměrný a rušivý hluk v denních i nočních hodinách.

Stížnostmi se zabývá krajská hygienická stanice (KHS). Ta na základě podnětu od stěžovatele z loňského 30. října v domě v sousedství klubu už prováděla i kontrolní měření v polovině listopadu. Závěry z měření však hygienici nechtějí zveřejnit.

„Ano, krajská hygienická stanice obdržela podnět upozorňující na hluk z produkcí živé a elektronicky zesilované hudby v provozovně Stone Bar. Na základě podnětu provedla inspekční měření hluku z provozu dané provozovny v době pořádání hudební produkce, a to v nejbližším dotčeném chráněném vnitřním prostoru stavby. Nyní ve věci stále probíhá státní zdravotní dozor, teď nelze poskytnout žádné další bližší informace,“ sdělila mluvčí KHS Jana Böhmová.

Podle neoficiální informace hygienici v sousedství klubu naměřili nadlimitní hladiny hluku v denní i noční době.

Provozovatel Stone Baru Václav Kůs dostal v závěru minulého týdne od hygienické stanice vyrozumění o výsledku měření. „Musím na to reagovat do deseti pracovních dnů, ještě si to musím promyslet,“ řekl Kůs.

Stěžovatel raději spal na chodbě domu

V undergroundově orientovaném klubu chce Kůs udržet občasnou hudební produkci i možnost pouštění reprodukované hudby. „Chápu to tak, že kdybychom chtěli v baru v hudební produkci pokračovat, tak tam musím provést nějaké úpravy, zvukové odizolování a znovu tam nechat proměřit hluk. Kdyby to bylo v pořádku, tak bychom snad mohli pokračovat,“ řekl Kůs, který byl po roce 1989 v Jihlavě jedním z provozovatelů legendárního rockového AMC klubu v prostorách bývalé německé tělocvičny nad lesoparkem Heulos.

Stěžovatelem na hluk je muž, který bydlí v prostorách domu v sousedství Stone Baru, v němž má sídlo a také svůj malý chrám pravoslavná církev. Stěžovatel nejdříve s MF DNES o věci hovořil, ale pak se rozmyslel s tím, že si nepřeje medializaci sporu.

Nakonec se za tohoto stěžovatele vyjádřila jiná obyvatelka domu Anežka Mandelíková. „Hluk hudby pronikal do zadního traktu našeho domu už dlouhou dobu. V bytě, kam hluk proniká nejvíce, nejprve bydlel člověk, který byl skoro hluchý. Když se odstěhoval, tak tam začal bydlet současný nájemce. Kvůli hluku bývá tento byt v některých dnech prakticky neobyvatelný. Nájemník to řešil tím způsobem, ze chodil spát na domovní chodbu, což je dlouhodobě neúnosné řešení. S panem Kůsem zkoušel jednat, ovšem bez úspěchu,“ uvedla Mandelíková.

Kůs podle ní odmítal hudbu ztlumit. „Hluk produkoval i v nočních hodinách a v některých případech ještě zesílil. Když byly možnosti, jak to řešit z naší strany, vyčerpány, obrátil se nájemník na policii. Samotní policisté, když ten hluk slyšeli, uvedli, že by tam rozhodně bydlet nechtěli. Poté nájemníkovi doporučili, aby se obrátil na hygienickou stanici,“ dodala Mandelíková.

Hluk se nezměnil, změnilo se jeho vnímání

Stone Bar v místě funguje asi 15 let. Podle lidí v sousedství se začaly stížnosti na hluk objevovat až v době, kdy se do vedlejšího domu před pěti lety přistěhoval zmíněný stěžovatel. Jednou z možností podle obyvatel obou domů nicméně je, že hluk může pronikat stěnou skrze skrytou starší dutinu.

Správcem domu, v jehož sklepení funguje Stone Bar, je William Jenšík. „Prostor Stone Baru byl zkolaudován na vinárnu s provozováním hudby. Z mého pohledu se hladina hluku ze Stone Baru za ty roky nezměnila, ale změnilo se vnímání toho hluku lidmi, kteří v sousedním domě nyní bydlí,“ řekl Jenšík s tím, že původně už kolem roku 1993 začal on sám se svými kolegy ve sklepních prostorech, kde je nyní Stone Bar, budovat onu vinárnu, takže prostor dlouhodobě slouží podobnému účelu.

Je důležité podotknout, že oba domy - jak dům spravovaný Jenšíkem, tak dům pravoslavné církve - stojí u hlučné a rušné dlážděné ulice naproti obchodnímu domu, kde se ve zúženém koridoru násobí i hluk projíždějících aut.

„V domě máme dlouhé roky také penzion, naši klienti si na hluk ze Stone Baru nikdy nestěžovali. Naopak co říkali, že velmi silně vnímali zvonění zvonů z kostela svatého Jakuba, protože na ně nebyli zvyklí. Je to velmi subjektivní,“ řekl Jenšík.

Tolerance za toleranci, klid za uklizený dvůr

Vedoucí zmíněného penzionu je Olga Jenšíková. Ta ke sporu o hluk přidala další pohled. „Myslím, že by zde byla namístě tolerance za toleranci. Nám zase vadí zaneřáděný dvůr za domem pravoslavných, ale také na ně kvůli tomu nepodáváme oznámení na hygienu,“ řekla Jenšíková. Že dvůr za domem pravoslavné církve je jediným neudržovaným dvorem v celém bloku domů, je viditelné na první pohled.

Stěžovatele na hluk mohla také rušit příliš hlasitá hra na elektrickou kytaru, kterou si do aparátu v baru v noci nečekaně zapojil některý z neukázněných hostů. „Tohle se tam prostě stalo a já jsem Vencovi (Kůsovi) říkal: ty si tam jako vedoucí zkrátka musíš pohlídat, aby k tomu nedocházelo,“ řekl Jenšík.

„Když jsme přebírali tu starší vinárnu, byly tam všude už tehdy po tom starším provozu reprobedny, magnetofony… Nechápu, proč by se ve vinárně nemohla pouštět hudba. Ale budeme se určitě snažit dosáhnout se sousedy smíru,“ řekl Kůs.