V roce 1962 žáček druhé třídy ostravské základní školy začal shromažďovat první nálepky od krabiček se zápalkami.
"Za kilo starého papíru dostalo každé dítě ve sběrně asi dvacet haléřů a jednu nálepku, aby se celorepublikově sběr podpořil," zavzpomínal sběratel, který vyrůstal v ostravské Porubě.
Právě v tamním kulturním domě si každý čtvrtek na pionýrských schůzkách vyměňoval s vrstevníky své nasbírané poklady. Sbírku etiket pak časem začal doplňovat i o známky a peníze.
Sbírka na výstavěČást sbírky Rudolfa Fojtíka v podobě asi tisícovky zápalkových etiket je od středy 3. dubna do 2. května k vidění v muzeu v Kamenici nad Lipou. |
U své vášně Fojtík vydržel a vyklubal se z ní celoživotní koníček, který stojí nejen mnoho času. Dnes by jeho sbírka pohodlně zaplnila dvoupokojový byt. Soustředí se jen na Českou republiku od vzniku samostatného státu až do současnosti.
"Včetně sad oběžných mincí, které pravidelně vycházejí k určitému výročí. Poslední byla s Ondřejem Sekorou," doplnil Fojtík.
Bankovek včetně mincí má kolem pěti set. "Chybí mi jen ty prvorepublikové s ilustracemi Alfonse Muchy, jejichž cena se pohybuje ve statisících," řekl.
Řada jeho sběratelských kousků má netradiční příběhy. "Když se třeba stahovala z oběhu padesátikoruna z roku 1964, kde byl na jedné straně voják a partyzán a na reverzní fabrika Slovnaft, sehnal jsem jednu už moc poničenou a v bance v Táboře mi ji vyměnili za novou. Dal jsem ji do peněženky, jenže jsem zapomněl říct manželce, ať s ní neplatí. Ona ji ale udala v zelenině. Já tam na poslední chvíli vletěl a křičel jsem přes celý krám - tou ne," líčil Fojtík.
Po vojně sbíral pivní tácky, posílaly se místo pohledů
K dalším jeho sběratelským artiklům patří odznaky. "Každý podnik měl své propagační odznaky, ty jsem napichoval do látek, které mi nosila máma. Mám jich asi 2 500 kusů, ale už je dávno nesbírám, spíš náhodně doplňuju," přiznal.
Když se vrátil z vojny, začal sbírat i pivní tácky. Svou tehdejší sbírku posléze daroval neteři a vzápětí je začal sbírat znovu. "Pivní tácky se tehdy posílaly poštou místo pohledu třeba z výletu, stejně jako účtenky z hospody... A vždycky to došlo," popsal.
Se vstupem do sběratelského klubu Parkan v Táboře přeskočil od etiket a tácků k pivním šátkům, krčkům nebo pivním kalendářům. Nevynechal ani stará ohřívadla na pivo.
"To byl železný válec se zátkou a starší pánové si v hospodě do něj nechali uvařit vodu a a postavili ho do piva. Mastili karty a ucucávali. Ne každý chtěl mít pivo vychlazené," vysvětlil sběratel, který si ohříváčků ve své sbírce hodně cení.
Historické exponáty ze sbírky už také zapůjčil na několik výstav a do pivovarů v Černé Hoře a v Jihlavě. "Doma mi zbyla jen část - asi tři tisíce etiket a 1 500 tácků a taky asi 15 litrových flašek s litými českými i německými nápisy někdy ze začátku dvacátého století, které jsou velmi vzácné," prozradil.
Nejcennější je Švejkův půllitr
Uvedl rovněž, že si nejvíce z celé své sbírky cení pivního půllitru, z něhož pil ve filmu Dobrý voják Švejk hlavní představitel, herec Rudolf Hrušínský.
"Získal jsem ho náhodou přímo od něho. Jeho syn měl kdysi v Táboře, kde jsem žil, obchod a tam jsme se seznámili. Doslova jsem ho umluvil, aby mi ho za něco vyměnil. Už ani nevím, za co to bylo, je to tak třicet let," vzpomněl sběratel.
Sběratelské exempláře shání mimo klub i na internetu. Zároveň však své kolegy varuje, že se musí mít na pozoru před podvodníky, kteří chtějí zpeněžit falzifikáty nebo za peníze prodat i předměty, jež pivovary rozdávají zadarmo.
Rozsáhlá a různorodá sbírka prý časem zaplnila dvě místnosti rodinného domu. Teď, když je větší část na výstavách, je zbytek jeho sbírky umístěn jen v několika taškách a ve sklepě.
"Manželka mi doma ten nepořádek toleruje. Zvykla si. Když získám něco pěkného, tak se s tím třeba týden mazlím, než to utřídím. Zapomenu na čas. Koukám do sbírky a najednou jsou dvě ráno," zasněně pronesl sběratel, kterému jeho koníček pomohl překlenout i těžkou nemoc.
"Měl jsem mozkovou příhodu a ochrnul jsem na celou levou stranu. Tím, že jsem dělal šestnáct let v nemocnici na operačním sále a pomáhal jsem lidem, tak pak oni pomohli zase mně," uvedl sběratel.
"Kromě vůle jsem potřeboval i nějakou duševní činnost, tak mi v tom to sběratelství opravdu hodně pomohlo," popsal těžkosti Fojtík, který už sbírku rozdělil jako dědictví mezi své dva syny.
