Diváci mohou Františka Mitáše aktuálně vidět v Černé komedii, Sexu noci svatojánské, pohádce Maxipes Fík, muzikálu Adéla ještě nevečeřela nebo románové kronice Rok na vsi, ve které hraje roli Cyrila Rybáře. Zkouší také na premiéru hry Racek.
„Je to moje třináctá sezona v Horáckém divadle a evidentně není nešťastná, když jsem dostal Horáce. Je to samozřejmě závislé také na tom, jaké má herec štěstí na role,“ říká s úsměvem František Mitáš.
František Mitáš
|
„Naposledy jsem získal Horáce za Přelet nad kukaččím hnízdem. Taky to režíroval Michal Lang a také to byla úspěšná inscenace. Lang dělá dobré divadlo a příští rok snad má u nás pokračovat, tak se budu těšit. S ním jsou náročné zkoušky, ale evidentně to nese výsledky,“ oceňuje.
O udělování Cen Horác v jihlavském divadle jsme psali v článku Nejoblíbenější jihlavská herečka si převzala cenu na lůžku.
Za cenu pro nejoblíbenějšího herce jste poděkoval klasickou gottovskou replikou. Víte, kolikátý je to pro vás Horác?
Už čtvrtý. Ono se nikdy nečeká, že by oceněný řekl, že to nečeká, ale vždycky to řekne. To mi přijde vtipné. Ale já to letos fakt nečekal. Předpokládal jsem, že letos dostane cenu inscenace Adéla ještě nevečeřela. Všichni se shodli, že je překvapivé, že v sezoně, kdy se hraje takto úspěšný muzikál, vyhrálo cenu pro nejlepší inscenaci nebo herce klasické představení. Proto jsem očekával, že vyhraje Richard Vokůrka nebo Petr Soumar, kteří v Adéle mají hlavní role. Mám velkou radost, že vyhrál Rok na vsi, který s námi dělá Michal Lang (hostující režisér - pozn. aut.), i přes takové porodní bolesti při zkoušení.
Letos vám unikla o kousíček recesistická cena za největší počet úmrtí na jevišti, která nese vaše jméno. Jak vůbec vznikla?
V téhle kategorii jsem si naopak věřil, jelikož jsem umíral v Kabaretu z lágru i Roku na vsi. Netušil jsem, že se počítá i pohádka, čímž mě Standa Gerstner převálcoval. Vzniklo to asi před třemi roky, kdy jsem si dělal takovou osobní statistiku kvůli scénce. Při své desáté sezoně v Horáckém divadle jsem si spočítal, že jsem ve všech představeních zemřel asi dvěstěsedmdesátkrát. Teď už jsem na čísle někde kolem čtyř set padesáti. Začali jsme tomu neoficiálně říkat Mrtvola sezony, což je trošku dekadentní, a že to nakonec pojmenovali po mně, za to nemůžu. (směje se) Letos jsem přišel s návrhem na udělení ceny Smradlavý Horác nebo Poťák roku. Já, Ondra Šípek nebo Lukáš Matěj a Richard Vokůrka býváme v různých představeních totálně durch.
Nicméně na tuhle cenu při vyhlašování nedošlo.
To mě mrzí. Asi jim přišla málo estetická a neprošlo to.
Vybočuje nějaká vaše divadelní smrt z normálu?
Každý můj konec je něčím zajímavý. Kvůli scénce jsme si to tehdy dokonce rozdělil do kategorií na sebevraždy, vraždy dokonané a nedokonané... V Roku na vsi se oběsím, v Kabaretu z lágru mě poslali do plynu, v Hamletovi mě otrávili, v Přeletu nad kukaččím hnízdem mi udělali lobotomii a pacienti mě udusili polštářem.
Celé vyhlašování se neslo v humorném duchu a herci se objevili až v samém závěru večera, když se jakoby vraceli z představení v Košicích. Kdy jste předtáčeli scénku v autobusu, se kterým se moderátoři večera „spojovali“ telemostem?
To nemůžu říct.
A kdo to vymyslel? Nápad se líbil i prezidentovi Herecké asociace Ondřeji Kepkovi.
Večer režíroval Pavel Šimák s moderátorem Lukášem Matějem. Nápad s autobusem vznikl na nějaké společné schůzce. Byl jsem rád, že jsem nemusel večer jako loni moderovat já a obešel jsem se bez nervů. Napsat si to, nazkoušet a jet to večer „děj se vůle boží“... Pak se ve finále stanou takové věci, jako třeba že se vyhlásí omylem někdo jiný. Je to narychlo a akční, takové věci se stávají. Aspoň je vidět, že nikdo není neomylný.
Narážíte na faux pas, kdy Malou Thálii měla podle grafiky na plátně dostat Tereza Otavová a nový prezident Herecké asociace Ondřej Kepka ji předal Vladimíře Vokůrkové?
Asociace to měla dobře, chyba byla v grafice. Ale nejvíc mě během večera rozsekaly naše uvaděčky vystoupením na Poupata. Jsem rád, že se zapojilo do prohlídek celé osazenstvo divadla, většinou si to „vyžerou“ herci. Obvykle musí provádět nebo vymýšlet vtipné scénky. Všichni jsme se zapojili, z toho jsem měl největší radost.
Během večera však přišly i smutnější momenty. Možná někteří diváci nevěřili, že Tereza Otavová opravdu leží v nemocnici a předání ceny pro nejlepší herečku na lůžku nebyla jen scénka navíc.
Je to tak. Někteří asi věřili, protože Lenka Schreiberová už za Terezu minulý týden zaskakovala v Černé komedii.
Chcete pokračovat v Jihlavě, nebo máte jiné plány?
Člověk by asi rád šel někam, kde na něj čeká kopec zlata nebo pozlátko v podobě slávy. Už jsem prošel pár divadel a jsem dost starý na to, abych dobře věděl, že nikdy to nikde není dokonalé. Vždy je to práce s lidmi a pro lidi a to je to nejtěžší. Dukla taky postoupila do extraligy a nevyhraje každý zápas, přitom do toho jdou hráči určitě naplno. To je podobné, člověk se snaží, někdy to vyjde, někdy ne. Práce, kterou hokejisté dělají, je stejná, jako kdyby hráli za Spartu.
V posledních letech vás obsazují režiséři do menších rolí televizních seriálů. Přístav, Případy 1. oddělení, Policie Modrava nebo Doktoři z Počátků. Kde vás diváci ještě uvidí?
Díky uměleckému šéfovi Horáckého divadla se nás teď hodně z Jihlavy mihne ve třetí sérii Labyrintu, který natáčí Jiří Strach. V létě jsem natáčel nový seriál Vzteklina na Šumavě. Nemůžu si stěžovat.
Pro herce je to asi vítaný přivýdělek, že?
Ano, jen houšť a větší kapky.
Jsou herci, kteří seriály odmítají?
To je asi jen případ herců, kteří si to mohou dovolit. Jak říká Hynek Čermák: Ukažte mi herce, který by odmítl velkou roli v seriálu. Pak jsou věci, do kterých už bych nešel, jako Soudkyně Barbara a podobné pseudorealityshow. Každý má nějaké svoje měřítko, co je ochotný dělat.
Pocházíte z Lísku u Bystřice nad Pernštejnem. Vracíte se tam pravidelně?
Bydlím v Jihlavě, ale v Lísku mám pořád trvalé bydliště. V osmnácti letech jsem odjel makat do Švýcarska, po roce jsem nastoupil na vyšší odbornou školu do Zlína, pak jsem šel do prostějovského divadla, které se pak zavřelo. Krásný začátek, přijdeš do prvního divadla a ono skončí. (ironicky) Dva roky jsem pak byl v Českých Budějovicích, dva roky v Šumperku, pak mě oslovil šéf Horáckého divadla.
Aspoň to máte blízko domů.
To ano, je to s Brnem nejblíže. Z Jihlavy jsem doma za hodinu. Měl jsem sice snahu jít jinam, ale já bych asi dlouhé dojíždění nedal, protože mám Lísek moc rád. Kdybych se nedostal tak často domů, tak by si neodpočinula hlava. Mám vystudovanou zemědělku v Bystřici, máme nějaké pole a lesy.
Pomáháte v hospodářství, když je potřeba?
Jasně, hlavně přes léto. Když jsme dostali zpátky lesy, museli jsme všechno zasázet. Po soudruzích zůstala pustá zem. Táta říkal: Já z toho nebudu mít ani klacek, ty možná pár klacků, ale je potřeba to udělat. Lesy jsme vysazovali, když mi bylo nějakých třináct let. Když teď vidím, jak to roste, vím, že to je něco smysluplného. A je přede mnou úkol naučit to takhle vnímat děti. Jako kluk jsem to taky nesnášel, když jsem musel jít místo koukání na televizi pracovat do lesa. Teď vidím, že to bylo dobře, a časem došel do věku, že už vím, co je důležité. Je to asi přirozené, záleží na tom, co do dětí dostaneme.
Je asi zbytečné se ptát, jestli máte řidičák na traktor.
Jasně, po pionýru jsem hned dělal ještě na škole zkoušky na traktor, ten jsem řídil dříve než osobní auto. Mám i céčko. To by bylo na dědině hodně špatné, kdybych neuměl řídit stroje.
