Zakladatelem Radioklubu československého se stal v roce 1924 Jaroslav Pantoflíček, přednosta Geodetického ústavu vysoké školy technické v Praze. A telčský rodák.
Podivuhodnou souhrou okolností hrála právě Telč vedle Prahy zásadní roli i v dalším pionýrském rozvoji radioamatérství v Československu.
Rozhlasový éter byl tehdy dosud stále ještě zemí takřka nikoho. Nemělo tomu tak však být nadlouho.
Dosud klidné elektromagnetické moře vábilo technicky zdatné jistě neméně, než o staletí předtím lákalo plavce zdolání oceánu. Telč byla v tuzemsku klíčovým přístavem.
Zprvu spojení jen přes náměstí. Za tři roky do všech světadílů
Mladí telčští rádioví nadšenci, dvacetiletý Ladislav Vydra a o rok starší Zdeněk Neumann, nejprve zkoušeli vysílat mezi sebou - z jednoho domu na telčském náměstí do druhého.
Signál se jim poprvé podařilo přenést 21. června 1926. O dva a půl roku později byl Vydra prvním Čechoslovákem, který dostal diplom za navázané rádiové spojení do všech dílů světa.
V květnu 1930 pak udělilo ministerstvo pošt a telegrafů v tuzemsku prvních šest amatérských vysílacích koncesí. Dva z těch šesti byli Vydra a Neumann - používali volací znaky OK2AG a OK2AC. V říjnu téhož roku je následoval další Telčan Miloslav Švejna alias OK2AL.
„V roce 1931 získává radioamatérskou koncesi první žena v Československu, Jarmila Heřmanová. Asi nepřekvapí, že i ona byla z Telče,“ uvedl telčský badatel Oldřich Zadražil, který se mapováním životů osobností z Telčska dlouhodobě zabývá.
Ze života většiny radioamatérů se později Telč vytratila
Osudy telčských průkopníků rádia i zvláštní faktor jejich stejného rodného města nebyly donedávna příliš známé. Zadražil má vysvětlení. Roli hrály jejich další životní peripetie.
Lékař Zdeněk Neumann se stal v roce 1943 obětí holokaustu. Jeho přítel a kolega Vydra už před válkou odešel do USA, odkud se do Československa už nevrátil. Spolupracoval s Hlasem Ameriky. Další radioamatér Švejna odešel v roce 1934 na Slovensko, kde se po válce věnoval například přednáškám o radioamatérství pro mládež.
A i první dáma tuzemského radioamatérského éteru před rokem 1940 odešla z Telče. Po provdání v Praze se podepisovala příjmením Štědrá.
Za noc postavil mobilní vysílač pro povstalecké vedení
Miloslav Švejna za války už jako zkušený radiotechnik zasáhl do vývoje Slovenského národního povstání. S prosbou o pomoc se na něj 2. září 1944 obrátil jeden z organizátorů povstaleckého vysílače (toho dne po nacistickém náletu vyřazeném z provozu) Karol Dillnberger.
„Nejenže byly během jediné noci provedeny nezbytné úpravy vysílače, ale Miloslav Švejna ho za pomoci pracovníků železáren nainstaloval na ukořistěný nákladní automobil Mercedes. Povstalecké vedení tak dostalo vysílač slyšitelný v okruhu 60 km v úpravě, která snižovala nebezpečí jeho opětovného zničení bombardováním,“ popsala předloni pro Telčské listy Jana Odrobiňáková z Muzea SNP v Banské Bystrici.
Vysílač pracoval až do 27. října, krátce nato bylo povstání nacisty poraženo. Švejnu čekalo zatčení gestapem a věznění. Válku však přežil.
Magický účinek rozhlasového signálu předával profesor reálky
Proč právě Telč se stala molem, odkud vyplouvali do světa radioamatéři? Zřejmě se tak stalo díky schopnosti Vojtěcha Štecha, profesora telčské reálky, nadchnout studenty. Či na ně doslova přenést magický účinek rozhlasového signálu.
Štech si sám sestrojil rozhlasový přijímač. Když jej studentům v hodinách fyziky předváděl, byli fascinováni.
Někteří z nich nezůstali jen u pasivního ohromení. Jako třeba Vydra, Neumann, Švejna, Rudolf Burian. „Existovaly tehdy i přístroje přenášející hlas, ale tito průkopníci vysílali morseovkou, tak jako je tomu v řadách jejich nástupců i dnes. Tohoto způsobu se ostatně ještě před dvaceti lety používalo běžně k řízení letového provozu, krizovým vysíláním či meteozpravodajství,“ řekl Zadražil, který sám býval během vojny radistou.
Komponenty ke stavbě prvních rádií telčští průkopníci kupovali ve zdejším obchůdku s elektrosoučástkami, jediném široko daleko. Jeho majitelem byl správce zdejší elektrárny, poháněné naftovými agregáty.
Dcera správce už je nám známá. Je to Jarmila Heřmanová, půvabná první registrovaná radioamatérka v Československu. Morseovka z jejího vysílače se hlásí znaky OK2JL. Heřmanová později žila v Praze. Ale vrátila se. Poté, co v roce 1971 zemřela, byla pochována v Telči na hřbitově u sv. Anny.
Navázané rádiové spojení si radioamatéři i dnes vzájemně potvrzují zasílanými QSL lístky. I díky těmto různobarevným kartičkám s kódy z čísel a písmen se můžeme dnes dozvědět o dobrodružství, které v panenském éteru prožívali pionýři a pionýrky rádia.
