Na Vysočině je takových farem hned několik. Zákazníci si mohou vybrat, co vlastně od zemědělce budou chtít. Na výběr mají takzvané bedýnkování, což je odebírání surovin vypěstovaných farmářem soukromníkem v bedýnkách.
Nebo si mohou od farmáře pole pronajmout a platit mu, aby ho obdělával, pěstoval na něm a pak dodával přesně to, co požadují.
Zelenina a ovoce jsou skutečně čerstvé
Prostřednictvím bedýnek dostanou spotřebitelé na stůl zeleninu a ovoce nebo třeba i bylinky sklizené den předem, leckdy v ten samý den.
Záhonky na Ekofarmě obdělávají ručně.
"Cukety, co putují z Itálie, či rajčata ze Španělska nemůžou být nijak zvlášť čerstvé. Další výhodou bedýnek je i to, že my sklízíme v optimálním stupni zralosti, nic nedozrává cestou," uvádí Stanislav Svatoň z Ekostatku Vlkaneč.
"Počet zájemců o spolupráci se zemědělci pěstujícími ekologicky roste. Konkrétně k nám většinou chodí rodiny a samotné maminky," uvedla Lída Pospíšilová z Ekofarmy Pospíšilovi.
Lidé využívají bedýnkování z jejich farmy z několika důvodů. "Nejčastěji jim vadí špatná kvalita potravin v obchodech a to, že v hypermarketu přesně nevědí, odkud pocházejí. U rajčat jim vadí, že jsou údajně geneticky modifikovaná," uvádí nejčastější důvody spolumajitelka ekofarmy.
Zákazníky zajímá i to, kde jimi spotřebovávané produkty vznikají. "Mají starost o to, v jakém prostředí jsou chována hospodářská zvířata, jejichž maso konzumují, nebo z jakých polí pochází zelenina. U nás to vše mohou vidět na vlastní oči, a mají tak jistotu jejich původu," vysvětlila žena.
Bedýnkování nabízí na farmě Pospíšilových druhým rokem. "Funguje to tak, že si zájemci objednávají takzvanou bedýnku. Do té se vloží několik kusů od každého druhu zeleniny či jiných plodin, které si lidé přejí. Vše je o domluvě. Bedýnky dovážíme dle objednávky, většinou jednou za týden nebo za čtrnáct dní," popsala postup Pospíšilová.
Bedýnkování má mnoho podob. Jednou z nich je komunitou podporované zemědělství (KPZ). "Říkáme tomu kápézetka jako krabička poslední záchrany. Ono to tak vlastně skoro je. Lidem by nemělo být jedno, co jedí," říká s úsměvem Pospíšilová.
Objednat si svého farmáře? Za úplatu, proč ne
"Komunitou podporované zemědělství funguje tak, že se domluví skupina lidí, která se složí a vklad dá farmáři. Ten poté za tuto úplatu obdělává ‚jejich‘ políčko. Plody z něj se potom spravedlivě rozdělí," říká Svatoň s tím, že při tomto typu spolupráce spotřebitel nese rizika, která běžně řeší farmáři.
Tedy to, že může být zrovna horší úroda, živelná katastrofa a další. "My se snažíme dodat plodiny alespoň z jiných polí, když je zrovna některých méně. Když už si člověk zaplatí, tak aby nebyl ošizen. Jedno políčko u nás může vyjít i na částku kolem sta tisíc, skládá se na něj třeba pětadvacet lidí.
Na jižní Moravě to bývá i dvojnásobek. Na Vysočině jsme na tom trochu hůře kvůli klimatickým podmínkám. Úroda tady začíná být později," dodala závěrem farmářka.
