Užít si hru českého hokejového týmu odcházely do hospod, barů a restaurací v sobotu v podvečer tisíce lidí. Vraceli se ale smutní, zklamaní, a někteří až zoufalí.
Mezi nimi i dvě československé hokejové legendy. V jihlavském baru Hattrick sledovali utkání Česka se Švýcarskem i jeden z nejúspěšnějších československých trenérů Stanislav Neveselý a někdejší reprezentační obránce Jaroslav Benák. A ti divákům obohatili truchlivý přenos vyprávěním o minulých olympiádách.
Že by zápas se Švýcary pro český tým nemusel dopadnout nikterak skvěle, naznačil Neveselý už před jeho začátkem. "Budu pesimista, tipuju výsledek 3:3," řekl, ještě než rozhodčí zahájil zápas. Výsledek byl ještě horší, Češi prohráli 0:1.
Táty reprezentantů trénoval
"Táty dnešních švýcarských reprezentantů jsem kdysi trénoval. Většina z nich hraje celý rok pohromadě ve švýcarských klubech, jsou skvěle sehraní. A v klubech ve Švýcarsku panuje obrovská preciznost, do posledního šroubku tam vše perfektně funguje," popisoval jednu ze svých trenérských štací Neveselý.
To si ovšem ani jeden expert nemyslí o českém týmu. Dlouhodobě se jim nelíbí hlavně počínání trenéra Aloise Hadamczika.
"Takový Ivan Hlinka. Ten měl v Naganu obrovský respekt všech hráčů. Sám dříve hrál v Evropě i v NHL, velice ho uznávali i kluci z Ameriky. Jenže Hadamczik nikdy hokej nehrál," posteskl si Neveselý. Na zatím jediné olympiádě, kde český hokej získal zlato, byl v roli manažera týmu.
S Benákem si v tom notovali. Shodnout se ale nedokázali na současné úrovni českého hokeje.
"Extraliga je světová soutěž. Když jsou rodiče rozumní a nepošlou kluky v sedmnácti do Ameriky, dokážou se v ní vypracovat. Ještě by to chtělo zlepšit ekonomickou situaci, aby ti nejlepší neodcházeli za penězi do ciziny," říkal bývalý trenér reprezentace i jihlavské Dukly. Vždyť v Naganu byly v sestavě hned tři centři z české nejvyšší soutěže - Růžička, Patera a Dopita.
Smolné stříbro ze Sarajeva
"U nás se dělá všechno špatně," zvolal dobře naladěný Benák. I on prošel jihlavskou Duklou, má stříbro z olympiády a je mistrem světa z Prahy v roce 1985.
"Rozčiluje mě, že se v některých věcech snažíme kopírovat Švédy, Finy, Kanaďany. Jenže my jsme Češi, máme své metody a své cesty k úspěchu. Vraťme se k nim," vyzval.
Ale řeč obou legend se ve velké většině věnovala olympiádám. Hlavně těm, na kterých Neveselý trénoval národní tým a Benák byl jedním z klíčových obránců. Společně dosáhli v Sarajevu 1984 na stříbrnou medaili.
"Tam jsme hráli velice dobře. Vyhráli jsme sedm zápasů za sebou, smolně jsme podlehli Sovětům až ve finále. Měli jsme tam perfektní partu," zavzpomínal Stanislav Neveselý.
"Sověty jsme ve finále jasně přehrávali. Přestože jsme na zlato nedosáhli, už to, jak jsme je v zápase drtili, byl můj nejkrásnější olympijský zážitek," souhlasil Benák. Přál by takový i dnešním reprezentantům
Ale zážitků pod pěti kruhy měli oba mnohem víc. Třeba hned první Neveselého Hry v roce 1980 v americkém Lake Placid, kde byl ještě jako asistent trenéra. Z nich se mu okamžitě vybaví olympijská vesnice, která byla vytvořena z bývalé věznice. "Na pokoji jsme měli ještě mříže v oknech. Když to viděli Italové, odmítli v tom bydlet a sehnali si sami hotel," líčil.
Jaroslav Benák přidal další střípek z další olympiády v Sarajevu. Když z Prahy odlétali, bylo namrzlo. A v kombinaci se svými botami mohl stěží jít k letadlu. "A tak mně, jednadvacetiletému klukovi, nesl kufr vážený předseda ČSTV," pobavil zaplněný kout v baru.
Sarajevo mu utkvělo v hlavě ještě z mnoha důvodů. I kvůli tomu, že tam napadlo asi šedesát centimetrů sněhu a mužstvo se chodilo ven koulovat.
Gól do prázdné brány? To byla náhoda
Nejvíc vzpomínek se ale týkalo hokeje. Jaroslav Benák dával v semifinále se Švédskem gól na konečných 2:0. "Švédi nás hrozně mleli. Byli jsme pod velkým tlakem. Na konci odvolali brankáře. A já se pak dostal k puku a přes celé hřiště jsem trefil prázdnou bránu," popisoval dramatické momenty Benák.
"Zkoušel jsem to pak na tréninku. A z deseti pokusů jsem se přes celé hřiště netrefil ani jednou. V tom zápase to byla hrozná náhoda," přiznal s úsměvem.
A Stanislav Neveselý vlastně jako první přiznal, že za zlatou hokejovou medaili z Nagana může Petr Svoboda. A nejen svým jediným finálovým gólem do sítě Rusů.
"On neuměl pořádně česky, emigroval už v sedmnácti. Ale v kabině měl nejdůležitější slovo. Ten srovnal na hromadu i Haška s Jágrem. Opakoval jim, že když chtějí být nejlepší, nestačí o tom jen mluvit. Hlavní je dokázat to na ledě," dal k dobru Neveselý.
Ten tak trochu porovnal i nominaci na sarajevskou a letošní olympiádu. Jak vyšlo najevo, i když nerad, šel ještě mnohem dál, než si letos dovolil Alois Hadamczik, který je kritizován za to, že do Soči vzal svého zetě Michala Barinku.
"Tehdy jsem trénoval i jihlavskou Duklu. A na olympiádu z tohoto klubu jelo šest hráčů. Já to tak nechtěl, bylo to pro mne obrovské riziko a taky mi to dal tisk sežrat. Tenkrát si to ale protlačil kouč Luděk Bukač," vysvětloval Stanislav Neveselý.
Jenže, co to bylo proti zlatému mistrovství světa 1985. Tehdy v Neveselého výběru bylo hned deset Dukláků. A jen dva hráči ze všech nominovaných v kariéře jihlavskou Duklou neprošli. Jak se v obou případech ukázalo, vyplatilo se to.
I když sobotní zápas mezi Českem a Švýcarskem neskončil zrovna podle přání fanoušků, Hattrick chce podobné besedy před dalšími zápasy českého celku na olympiádě pořádat i nadále. Kolik jich bude, se uvidí podle výsledků. Ta nejbližší se uskuteční v úterý proti Slovensku.
