Bývalý starosta Žďáru Zdeněk Navrátil si pochvaluje, že po odchodu z ostře sledované funkce má více volného času, který může věnovat rodině. „Přibyly mi volné odpoledne, večery, za kulturou a sportem teď můžu jít dobrovolně, ne povinně,“ tvrdí. Naopak jeho nástupce Martin Mrkos v dvojrozhovoru pro iDNES.cz prozradil, že 11. února nová rada města schválí programové prohlášení.
Pane starosto, už jste se stačil na radnici rozkoukat?
Mrkos: Myslím si, že ano. Tato funkce je o naskočení do rozjetého vlaku, v řadě věcí nemám možnost sedět, rozjímat a nic neřešit. Tím, že jsem byl předchozí čtyři roky v radě, jsem nepřišel do zcela neznámého prostředí. Určitou zkušenost se systémovými a procesními věcmi už mám.
Nestýská se vám po práci v nadnárodní firmě?
Mrkos: Beru to tak, že život přináší změny. Přátelé mi zůstávají i po odchodu z firmy, kde jsem si za ty roky vytvořil vazby.
Pane bývalý starosto, co jste říkal svému nástupci, když jste mu předával klíče od radnice?
Navrátil: Nebyla to jedna chvíle, ale celý proces předávání. Bavili jsme se o tom, co to obnáší, ještě před volbami, po volbách a vlastně doteď. Nedávno jsme jezdili dvě hodiny po městě a bavili se o strategických věcech, které přesahují jedno volební období. Takhle by to mělo být vždycky. Před čtyřmi roky jsem dostal klíče, ale bez toho, že by byl zájem město postupně předávat.
Svůj odchod z uvolněné funkce jste avizoval už před volbami, vysvětloval jste to rodinnými důvody. Trošku si rýpnu: nemáte teď ještě méně času na rodinu, když kromě svojí práce máte ještě povinnosti v městské radě, která jedná jednou za čtrnáct dní, a zastupitelstvu?
Navrátil: To sice ano, ale přibyly mi volné odpoledne, večery, za kulturou a sportem teď můžu jít dobrovolně, ne „povinně“. Nejdůležitější jsou však volné víkendy, mám mnohem víc času na rodinu. Záleží i na práci, nyní pracuji samostatně a můžu si čas organizovat podle sebe. Pro rodinu je to pozitivní. Nicméně práce na radnici mě zaujala, třeba se k ní ještě někdy v budoucnu vrátím. Teď mám však priority trošku někde jinde.
Před čtyřmi roky jste mi říkal, že vás trošku děsí ztráta anonymity. Zvykl jste si na to, že vám lidé koukají do nákupního vozíku nebo se rozebírá třeba to, jak se oblékáte?
Navrátil: Nezbylo mi než si postupně zvyknout, že je člověk trochu více na očích a musí se podvědomě trochu hlídat. Na to se zvyknout dá. Co se však těžko chápe, je, když vás někdy i vulgárně „odsoudí“ člověk, kterého vůbec neznáte. Člověk, který s vámi nikdy nemluvil, neměl možnost si na vás udělat objektivní názor a činí tak u svého laptopu na sociálních sítích. To je smutné.
ProfilyMartin Mrkos (34) Lídr sdružení Žďár – Živé město, od listopadu je novým starostou města. Je také krajským zastupitelem. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou, získal i mezinárodní kvalifikaci ACCA. Poslední roky pracoval jako ekonom v zahraniční firmě Teleflex, kde měl na starosti finanční projekty a controlling. Prošel také společnostmi Danone nebo PricewaterhouseCoopers. Má jednoho syna. Relaxuje hlavně při sportu, také včelaří. Zdeněk Navrátil (42) V minulém období byl starostou, v posledních volbách kandidoval na druhém místě, stal se zastupitelem a radním. Loni se stal potřetí otcem, dopředu avizoval, že dá přednost rodině a na radnici skončí. Vrátil se k práci projektového manažera ve sdružení Civic. Dosud pracoval jako chemik, účetní, novinář, muzikant, úředník, projektový manažer, spoluzakladatel kulturního klubu Batyskaf a občanský aktivista v iniciativě Žijeme Žďárem. Pochází z Bystřice nad Pernštejnem, po střední zemědělské škole vystudoval veřejnou správu a regionální politiku na Slezské univerzitě v Opavě a magisterský obor veřejná správa na Univerzitě Karlově. |
Pane Mrkosi, před čím vás váš předchůdce varoval při nástupu do funkce?
Mrkos: Abych vyvážil práci relaxací. Je potřeba hledat nějakou rozumnou míru, protože když jste přetížený, je práce kontraproduktivní. Z hlediska priorit je potřeba rozlišovat, kde je možné a dobré delegovat úkoly na jiné, co řídit a u čeho dělat supervizi.
Navrátil: Problémy mají všichni, nejjednodušší je strčit je starostovi.
Poprvé si vás vybavuji coby aktivistu, který před lety bojoval proti prodeji opuštěné základní školy na náměstí. Nepřijdete mi jako extrovert a typický politik. Co vás na téhle práci láká?
Mrkos: Vždycky jsem měl vedle osobního a pracovního života tendenci dělat něco pro veřejnost. Měl jsem to tak vnitřně nastavené v kontextu, že jsem se narodil jako zdravý a myslím si i chytrý člověk v Česku, a ne jako žebrák v Bangladéši, kde bych měl mizivé perspektivy. Mám vnitřní potřebu to společnosti vracet. Přes aktivistickou činnost jsem se dostal až na radnici, i když jsem to původně neplánoval. Je to práce, která ovlivňuje životy lidí, tím je zajímavá a naplňující.
Po volbách vznikla staronová koalice hnutí Žďár – Živé město, ANO, KDU-ČSL a ODS. Podle následných reakcí jste nezačali úplně šťastně, a to rozšířením počtu uvolněných o jednoho navíc. Bylo kolem tohoto rozhodnutí v koalici hodně vzruchu?
Mrkos: Nevnímal jsem to jako největší třecí plochu. Má to dva rozměry, ten ryze politický rezonuje mezi koalicí a opozicí, ten druhý je ten, že řada měst velikosti Žďáru jede v modelu 1 plus 2, nebo dokonce tři místostarostové. Třeba v Havlíčkově Brodě je to úplně normální. Agenda neustále narůstá, prostor pro práci tří uvolněných tady je. Jako ekonom vím, že když se obecně najímá nějaký člověk, počítá se s tím, že se organizaci vyplatí. Doufám, že tři uvolnění budou schopní přinést Žďáru peníze navíc.
Navrátil: Nikdy jsme netvrdili, že dva jsou ideální a správný počet. Po minulých volbách to byla podmínka jedné z koaličních stran, kterou jsme tehdy akceptovali. Byli jsme přitom s Josefem Klementem pouze dva, aniž by nám vedení někdo kontinuálně předal. Záleží na tom, jestli je odvedena práce a projekty uskutečněny. V některých případech je zkrátka lepší, když pošlete vyšší šarži než vedoucího odboru. Jde také o výsledek voleb, kdy za vítězem skončily dva vyrovnané subjekty.
Už máte hotové programové prohlášení?
Mrkos: Jedenáctého února jej schválíme v radě. Koalice pokračuje, máme spoustu rozjetých projektů na další dva roky, jako třeba cyklostezky, dostavbu sídliště Klafar, rekonstrukci ulic na sídlišti Vodojem nebo Nádražní ulice či Farských humen.
Jaké budou priority na další čtyři roky?
Mrkos: Spatřuji priority za prvé v oblasti práce a bydlení, což jsou předpoklady pro další rozvoj města. Druhá věc je dopravní infrastruktura od strategických propojek až po parkování. Za třetí chci dávat důraz na rozvoj a kultivaci veřejného prostoru. Není to jen o architektuře a krajinářství, ale i komunitním životě.
Navrátil: Jsem rád, že se podařilo nastavit strategie rozvoje, v dalších letech se budu snažit, aby se dodržovaly. Podařilo se nakopnout spolupráce v komunitě, vznikl Den Žďáru nebo Santiniho barokní slavnosti. Neméně důležité jako nové cihly a asfalt nebo opravené chodníky jsou myšlenky, nápady a akce, které se tu konají. Žďár je plný aktivních lidí v mnoha oblastech.
Před volbami jste čelili kritice opozice, že jste měli spoustu plánů a vizí, ale málo výsledků. Některé projekty se zdržely. Třeba příprava parcel na Klafaru. Na Vodojemu jsou za celé období zrekonstruované pouze tři ulice. Je v tomto směru co zlepšovat?
Mrkos: Když narážíte na tyto věci, souhlasím, že jde věci zlepšovat. Zároveň si nemyslím, že by dosažených výsledků bylo málo nebo byly nepovedené. Nejde všechno hned, když začínáte projekt od nuly, trvá to déle. Je důležité se držet dlouhodobé vize. Než se něco rozjelo, trvalo to, ale je potřeba udělat dobrou přípravu.
Navrátil: Když jsme v roce 2014 na radnici začínali, nebyla v tu chvíli platná strategie města. Ta původní skončila o rok dříve. Navázali jsme na připravené projekty, nad některými jsme se více zamysleli, jako třeba v případě parku U Ivana nebo Městského divadla. Vodojem nebyl připravený vůbec, počítalo se s třemi miliony na výměnu veřejného osvětlení. Až my jsme řekli, že to uděláme kompletně. To samozřejmě něco stojí, celé sídliště bude stát podle tehdejšího odhadu asi 110 milionů, ceny však rostou. Rekonstrukce se dělá na etapy i proto, abychom sídliště nezahltili.
Vedle toho byla spousta projektů, které už byly nastartované a vy jste je měli dokončit.
Navrátil: Ano. Nikdo nic nevyhazoval do stoupy, snad jen zateplení polikliniky, které by bylo ekonomickým nesmyslem. Určitě jsem měl představu, že půjdou některé věci trošku rychleji. Nemůžete hned vědět, jak široký je záběr města a na co vše je potřeba při jeho správě myslet. Ty zásadní koncepční kroky jsou však již za námi.
Mrkos: Není to jen o cihlách, ale také o zkvalitňování sportovního a kulturního vyžití. Posun je v dotačních programech, který to umožňuje. Na propracovaný systém se k nám jezdí dívat i odjinud. V následujících měsících chceme udělat investiční strategii, abychom věděli, co potřebujeme zlepšit, abychom na to navázali dotační management, aktivně vyhledávající peníze na potřebné věci, ne opačně, že se objeví dotace a začneme rychle něco vymýšlet.
Navrátil: To už přece v principu čtyři roky funguje.
Před čtyřmi roky jste vzbudili očekávání, že se město bude rychleji posouvat dopředu. Přišly ale i nepovedené věci jako třeba rekonstrukce rychlobruslařského oválu, kde chybělo odvodnění, takže tam bylo po dešti brouzdaliště. Možná lidé čekali, že k takovým věcem nebude docházet. S těmi zkušenostmi, co ve vedení máte, šel byste do kampaně proti vedení města stejně kriticky jako před lety?
Navrátil: Možná bych nebyl tak kritický, ale věcně by mě ty problémy trápily stejně. Třeba že ve městě proslaveném Santinim si zateplováním děláme pastelkové školy, městské domy i celá sídliště. Pod polystyrenem zmizely i některé zajímavé prvky fasády. Kritizovali jsme to, že se věci dějí, aniž by k tomu byl přizván občan. Například že se bez lidí rozhoduje o prodeji bývalé základní školy. Jsem rád, jak budova (po rekonstrukci a přestavbě na kanceláře, prodejny a byty – pozn. aut.) funguje, ale nikdo mě nezbaví pocitu, že by to město umělo udělat také. Myslím, že se nám podařilo zapojit Žďáráky do rozhodování. Pravidelně se setkáváme nad jednotlivými tématy.
Zavedli jste ankety, lidé hlasovali například o barvě nové fasády divadla, na druhou stranu jste třeba zrušili v pracovních dnech pohotovost na poliklinice, aniž byste se lidí zeptali. Kde je podle vás ta hranice, kde spolurozhodovací pravomoc delegujete na lidi a kdy se už bez nich obejdete?
Navrátil: Hranice se těžko určuje. Pohotovost jsme vnímali jako odborné téma. Kdybychom se lidí zeptali, řekli by, že pohotovost chtějí, i když ji nevyužívají. Lékaři zde často seděli, aniž by někdo přišel. Při kontrole jsme zjistili, že někdy sloužící lékař místo pohotovosti seděl ve své ordinaci a dělal svoje papíry. Kontaktovali jsme proto i novoměstskou nemocnici, které zrušení pohotovosti v pracovní dny nevadilo. Sociálně-zdravotní komise to také doporučila. O víkendu lidé zájem o žďárskou pohotovost mají, proto jsme jasně řekli, že zůstane zachována. A to přesto, že jsme v rámci kraje raritou.
Mrkos: Hranice není úplně zřejmá. V okamžiku, kdy mají projekty dlouhodobý dopad na veřejný prostor, ať už jde o parky nebo zásadní ulice, by se lidé vyjádřit měli. Jestli je to forma ankety, dotazníku na internetu nebo sezení s lidmi, to už je jen o systému práce.
