Zřícenina hradu Skály se nachází na zalesněném kopci zvaném Štarkov – odtud pochází i přenesený název této památky nad Novým Jimramovem – a patří mezi oblíbené cíle turistů nejen na Novoměstsku. Návštěvníci obdivují hlavně mohutná skaliska, jimiž je stavba z velké části tvořena. Právě to je ostatně jedno z unikátních specifik, jimiž se sídlo ze 14. století pyšní.
Mnohé další, známé i méně známé informace o historii, vývoji i obyvatelích hradu vzešly z rozsáhlého archeologického výzkumu, který tam po dvě desetiletí probíhal. Nyní, po desetiletém zpracovávání výsledků, vychází i obsáhlá publikace s názvem Hrad Skály vydal své tajemství.
Ludvík Belcredi se jako vedoucí Archeologického ústavu Moravského zemského muzea již od svého nástupu v roce 1991 zabýval myšlenkou rozšíření sbírky ústavu o nálezy z hradního prostředí, neboť muzeum se do té doby zaměřovalo hlavně na zaniklé středověké osady.
„K tomuto účelu byl vybrán hrad Skály v katastru obce Nový Jimramov, a to pro svoji nevelkou rozlohu, krátkou, jen šedesátiletou historii a pro naprosto ojedinělou architekturu, neboť tři jeho obvodové strany tvoří skály a jen jedna strana je přepásána kamenným zdivem,“ popsal Belcredi.
Na průzkumu se vystřídaly dvě stovky lidí
Výzkum byl sondážně zahájen v roce 1994 a trval do roku 2013. Prováděla jej skupina přátel, vytvořená při archeologickém výzkumu zaniklé vsi Bystřece. Jejím základem bylo zhruba 35 lidí, celkově se jich však na hradě vystřídaly téměř dvě stovky.
„Při výzkumu bylo potřeba především odstranit obrovské závalové vrstvy kamenů, místy dosahující až pěti metrů,“ vylíčil náročnou práci Belcredi, jenž je s dalšími rodinnými příslušníky majitelem památky a řady okolních pozemků.
Během zkoumání byl odkryt nejen půdorys hradu a zjištěny tak jeho stavební fáze, ale i mohutné opevnění před stavbou a na návrší nad ní.
Jedinečných poznatků se podle archeologů nakonec povedlo učinit velké množství – od způsobu stavby, vývoje hradu a jednotlivých opevnění až po nálezy mincí a předmětů z kovu, keramiky, skla i kostí; těžko tedy volit ty klíčové. Zásadním zjištěním oproti písemným pramenům ale bylo, že hrad zanikl velkým vojenským střetnutím. Důkazem je, vedle dalších militarií, nález více než sta kamenných dělových koulí.
„Třešničkou na těchto poznatcích je působení padělatelské dílny v samém závěru existence hradu,“ podotkl Belcredi. Hodnotné jsou podle něj i nálezy dřevohlinitých opevnění husitů či celého systému obrany vybudovaného před sídlem.
Pán nechal na hradě usadit loupežnou družinu
Historie hradu Skály sice není dlouhá – jde o zmíněných 60 let – o to zajímavější jsou však informace, jež odborníci dnes mají. „Hrad nechal postavit Archleb ze Stařechovic z boční větve pánů z Kunštátu, a to v 70. letech 14. století,“ popsal Belcredi.
V roce 1384 přešlo sídlo na jeho syna Erharta ze Skal, významného člověka na dvoře markraběte Jošta, který ve své závěti z roku 1415 pověřil správou svého majetku Erharta Pušku z Kunštátu. To byl však známý lapka, který do Jimramova nechal usadit svoji loupežnou družinu. „Řadu jejích členů známe jménem, a tak bylo možné vysledovat osudy některých z nich,“ přiblížil Belcredi.
Od smrti tohoto posledního vlastníka roku 1419 údaje o sídle chybějí; právě archeologickým výzkumem však bylo zjištěno, že v letech 1415 až 1416 prošlo jádro hradu opravou.
„Písemné prameny máme až ke konci existence hradu, kdy se tam po bitvě u Lipan usadili takzvaní sirotci a působili odtud velké škody. Jejich hejtmanem byl Jan z Břežan,“ uvedl archeolog. A ač tehdy bylo docíleno dohody o odstoupení hradu za úplatu, musel být nakonec dobyt.
Tři kilogramy vážící kniha, která má 600 stran
Jelikož výsledkem každého rozsáhlého výzkumu má být závěrečná monografie, která vyhodnotí veškeré poznatky, spatřila loni na podzim světlo světa i publikace o hradu Skály, a to v nákladu 750 kusů.
Kniha je tištěná na křídovém papíře, čítá úctyhodných šest set stran a váží bezmála tři kilogramy. Krom podrobné historie a popisu odkrytých objektů obsahuje dokumentační fotografie, plánky, mapky, obrázky a tabulky stovek nálezů a jejich rozborů.
„Určena je širokému okruhu čtenářů a přečíst si ji může doslova každý – laik i odborník. Každý v ní najde něco pro sebe,“ míní Belcredi. Vyhodnocení různých druhů nálezů a jejich rozbory provádělo kromě něj na dvacet dalších specialistů.
Od vydání knihy bylo na besedách a přes internet distribuováno již kolem čtyř set kusů. „Tedy přes polovinu nákladu je prodáno,“ konstatoval Belcredi, kterého přirozeně velký zájem o knihu těší.
Příroda si bere hrad zpět, brzy z něj nic nebude
Rád by také uchoval Skály v odpovídajícím stavu i pro další generace. Není to však podle něj snadné. „Příroda si bere hrad neuvěřitelným způsobem zpět. Již pár let po výzkumu jím projdete jen po úzké pěšině. Snažím se proto získat nějakou dotaci či grant alespoň na zpevnění zdiva a fixaci stěn, ale zatím bez výsledku,“ podotkl Belcredi.
Památce dávají zabrat i návštěvníci, již na ni s oblibou míří po červené i modré značce. Někteří po sobě totiž zanechávají pozůstatky táboráků či odpadky – jedním z těch skutečně nezvyklých je třeba ohořelé torzo sněžného skútru, které leželo před vstupem do hradu.
Na okolní skaliska zase vyrážejí horolezci. „Se šplháním po skalách a zarážením skob do skal zásadně nesouhlasím a je třeba takovému chování udělat přítrž. Co se týče táboření, tak to je mimo vyhrazené prostory přímo zakázáno,“ dodal Belcredi.
Ludvík Belcredi
|
