„Pane Doktore! Jedu tady do Wídně - post nubila foenix! S Bohem! Mějte se dobře. Lituji, že jsem Wás nemohl widět. K. Havlíček - redaktor Národních novin.“
Tento text je na lístku, který je údajně i dnes uložen ve velkomeziříčském muzeu. Nedatovaný vzkaz zanechal redaktor Karel Havlíček Borovský svému velkomeziříčskému příteli, lékaři Františku Skřivanovi ve zdejším hotelu U Bílého koníčka - snad v roce 1850.
Oba muži se tam měli sejít, k setkání však nedošlo.
Skřivan byl meziříčským buditelem, který byl mimo jiné i velkým propagátorem pěstování chmele, v čemž viděl jeden z prostředků proti chudobě.
Hotel U Bílého koníčka patřil už v té době dávno k nejslavnějším pohostinským podnikům ve městě ležícím na frekventované císařské silnici mezi Jihlavou a Brnem. Ostatně hotel i dnes stojí přímo u této silnice, která teď nese označení II/602 a dlouho byla v tomto úseku předchůdkyní nynější dálnice D1. Tomu odpovídala i frekvence dopravy.
První zmínka o názvu hotelu je ze začátku 17. století
Proto odnepaměti hotel U Bílého koníčka sloužil jako zájezdní neboli formanský hostinec, kde se dostavníky zastavovaly na noc a v jehož stájích odpočívali formanští koně. Z toho asi vznikl i jeho název.
„První zmínku o názvu tohoto domu jsme našli z roku 1607 a už tehdy se prodával jako Dům u bílého koníčka,“ popsala majitelka nynější restaurace, pizzerie a hotelu U Bílého koníčka Blanka Přibylová.
Dům koupila v roce 1991 od restituentů a už tehdy si ho vybrala na základě jeho polohy. „Pro činnost, kterou jsme tady chtěli dělat, tedy vařit pro střední klientelu, se mi zdál velmi vhodný. Je u silničního průtahu Meziříčím a současně poblíž centra města,“ vysvětlila.
Restituenty domu byli po roce 1989 členové rodiny Pohlodkových. Ti zde provozovali už za první republiky hotel. V roce 1960 jim byl ale podnik znárodněn a oni se odstěhovali na střední Moravu.
Rodina původního majitele do hotelu jezdí a občas i přenocuje
Drahomíra Sýkorová Pohlodková, jejíž otec ve 20. letech za první republiky dům přestavěl a přejmenoval na Hotel Pohlodek, už po navrácení majetku začínat s podnikáním nechtěla. Tak dům prodala.
Byla to ostatně jedna z prvních budov, která byla po restitucích v Meziříčí na prodej. „Paní Pohlodková sem pak každý rok za námi jezdila, vždycky v hotelu přenocovala. Měla radost, že jsme hotel vrátili k původnímu názvu U Bílého koníčka. Její syn se u nás na hotelu zastavuje dodnes, stále udržujeme vazby,“ popsala Přibylová.
Po koupi hotelu jej současní majitelé zrekonstruovali do nynější podoby. Do roku 1991 tam bývala pivnice čtvrté cenové skupiny pod jménem Sport. „My jsme zavedli kuchyni, restauraci, pizzerii a v patře hotel. Při přestavbě jsme zachovali původní klenby a snažili se ctít původní ráz domu,“ přiblížila Přibylová.
„Já sama si tu někdejší pivnici pamatuji ze svých studentských let, kdy jsme sem občas zašli na pivo. Bylo to levná čtyřka, takže tu ani pro studenty nebylo draho,“ vzpomíná hoteliérka Přibylová.
Místo pro tajné schůzky císaře i setkávání národních buditelů
Zřejmě nejstarší zmínka o hostinci je z roku 1562, kdy se ve starém zápise uvádí „krčma Jana Káčera za brankou na Horním městě“.
Pozdější historii starobylého hostince načrtla Iva Robotková ve své bakalářské práci o cestovním ruchu ve Velkém Meziříčí.
„Hostinec zde fungoval již od roku 1562. Od roku 1607 zde byl zájezdní hostinec s ubytováním. Hostům nabízel stáje pro koně ve dvoře. Údajně se zde tajně scházíval císař Josef II. s majitelkou zámku Eleonorou Lichtenstein,“ napsala Robotková.
Za třicetileté války dům - jako mnoho jiných v té době - zpustl, pak byl obnoven a jeho vlastníci se střídali. V podniku byla postranní putyka pro chudší hosty, jinak jej však prý navštěvovali i radní města či úředníci ze zámku nad hostincem.
V 18. století se stal také místem pro dostaveníčka buditelů - včetně výše zmíněného lékaře Skřivana.
Současní majitelé si museli po rekonstrukci pro podnik najít novou klientelu. Vsadili na to, že provoz bude nekuřácký.
Z úcty ke starému názvu velkomeziříčského hotelu zdobí nyní jeho interiér řada plastik koníků. „Začali jsme je sbírat, k názvu našeho podniku patří,“ směje se Blanka Přibylová.
