Za svůj nejnáročnější snímek považuje Jiří Hudec fotku žďárské památky při zatmění Měsíce (vlevo na zdi). | foto: Jiří Bárta, 5plus2.cz

Na snímek památky s noční oblohou čeká fotograf pod hvězdami i hodiny

  • 0
Když zrovna doma v kovárně nebuší do železa, toulá se Jiří Hudec nejraději přírodou s fotoaparátem na krku nebo v brašně. Z osmatřicetiletého kováře z Lísku na Bystřicku se při tom často stává noční tvor. V poslední době se totiž člen Fotoklubu Vysočina nejvíc věnuje krajinářské astrofotografii.

„Noční fotky mě začaly zajímat, bylo to pro mě něco nového. První výsledky byly špatné, ale postupně jsem techniky focení začal zvládat i v těžších podmínkách,“ líčí Jiří Hudec.

Jak sám říká, ve fotoklubu viděl, že se dá posouvat dál a přiblížit se některým kolegům. „A také naopak ukázat něco svého,“ svěřuje se.

Před dvěma roky vyhrál amatérskou soutěž Bystřická zrcadlení s nočním snímkem románského kostelíka ve Vítochově s názvem Nebeské spojení. O další motivaci pak měl postaráno.

Málokdo si dokáže představit, kolik času zabere vytvořit takový snímek, na němž se projevují dlouhé expoziční časy a otáčení Země. „Třeba fotka z Vítochova je časosběr 45 minut, složený z 45 fotografií s minutovou expozicí,“ popisuje.

Jenže zhruba dvě hodiny práce v terénu nejsou vše. Výsledný snímek je dílem dalších třeba až čtyř hodin práce na počítači.

Obecně platí, že si fotograf musí pohlídat počasí. „Ideální je jasná obloha, žádný opar ani vysoká oblačnost, u časosběrných fotek by neměl foukat vítr,“ vysvětluje. „U stavby to nevadí, ale stromy by byly moc rozmazané.“

Známá místa nevšedním okem

Zaměřuje se na nejfotogeničtější místa Vysočiny. Přesto jsou Hudcovy snímky neokoukané. Pernštejn s hvězdami, novoměstské Tři kříže s Mléčnou dráhou, také skalní vyhlídka Prosička nebo kamenný monument Radka Jaroše u Drátníku.

Stává se, že se kvůli počasí vrací s nepořízenou. „Do Vítochova to mám jen přes kopec. Ale jestli vyjedu na Zelenou horu do Žďáru, to už se hodně rozmýšlím. U rybníka pod kopcem se často tvoří mlhy, navíc je na kraji města extrémní světelný smog, osvětlená je tam i cesta ke hřbitovu,“ zmiňuje, s jakými potížemi se musí vyrovnávat u světově proslulé památky.

Jeden snímek se Hudcově dosavadní tvorbě zcela vymyká. Zatmění Měsíce, které nastalo loni 21. ledna.

„Bylo minus osmnáct, naštěstí absolutní bezvětří, takže se ty čtyři hodiny nad ránem daly vydržet. Na snímku se zelenohorským kostelem jsem zachytil všechny fáze od úplného zatmění až po úplné odejití zemského stínu z Měsíce,“ líčí.

„Byl to nejnáročnější snímek, co jsem kdy dělal. Nejen průběhem, ale i zpracováním v počítači. Celkem téměř 70 hodin práce,“ hodnotí.

Láká ho tmavá obloha nad Velkou Fatrou

V nejbližší době Jiří Hudec moc nových fotek nepřidá. Astronomický soumrak v období kolem letního slunovratu v naší zeměpisné šířce nenastává.

Víc však autora trápí světelný smog, který je výrazný i na Vysočině. „Chtěl bych vyrazit někam na Slovensko do oblasti tmavé oblohy, třeba na Velkou Fatru. To je úplně jiná Mléčná dráha, na fotkách je zřetelnější,“ zasní se.

Výstava fotografií Jiřího Hudce s názvem (Ne)všední krásy Vysočiny nyní zakotvila ve žďárské Knihovně M. J. Sychry. Navštívit ji lze do konce června v pracovní dny od 9 do 16 hodin, ve středu do 17 hodin.