Nataša Gollová a Jan Werich na snímku z filmu Císařův pekař

Nataša Gollová a Jan Werich na snímku z filmu Císařův pekař | foto: archiv TV Prima

Příslušník StB se marně snažil překazit natáčení filmu Císařův pekař

  • 123
V zájmu dělnické třídy není vhodné, aby film Císařův pekař - Pekařův císař s Janem Werichem vznikl. Jeho ideová hodnota je podle soudruhů odborníků nepatrná. Film za 35 milionů korun je zbytečné plýtvání. To tvrdil v roce 1950 příslušník StB Jiří Silný, jehož příběh sepsal jihlavský autor Martin Herzán.

Jiří Silný byl příslušníkem Státní bezpečnosti, který tehdy působil na Barrandově. Martin Herzán o něm píše ve své nové knize Státní bezpečnost na dvoře Rudolfa II. Popisuje v ní, jak StB pozorně sledovala vznik veselohry o golemovi.

Bezpečnost nasadila Jiřího Silného do své filmové sekce v září roku 1950. Tehdy mu bylo 28 let a měl za sebou těžkou nehodu, při níž se dva roky předtím vážně poranil. S motocyklem Zündapp čelně narazil do nákladního mercedesu.

Když se zotavil, poslali ho nadřízení mezi filmaře. Bylo to pro něj nové prostředí. Na Barrandově se moc nevyznal. „A stal se přesto ústřední postavou StB, kvůli které málem nesměl být dokončen film Císařův pekař - Pekařův císař,“ popisuje Martin Herzán.

Od politického tajemníka barrandovských ateliérů se příslušník StB Silný nejprve dozvěděl, že někteří pracovníci studia kritizují připravovaný film s Janem Werichem v hlavní roli. Jeden z nich třeba upozorňoval na to, že snímek vzniká v protikomunistické atmosféře.

Werich natáčel svou dceru na drahý barevný film, upozornil

Tentýž člověk z filmového štábu podle Silného zprávy upozornil, že při jedné zkoušce si Jan Werich nechal natáčet svoji dceru. A to tehdy vzácným barevným filmovým materiálem.

StB zaznamenala i názor tohoto člověka, že film mohl být černobílý a tím pádem levnější. A že barevný materiál se mohl ušetřit na jiné historické filmy.

Někteří lidé ale před Silným mluvili, aniž věděli, že před nimi stojí příslušník StB. A ten se chtěl v novém prostředí blýsknout svojí aktivitou.

Silný však ve filmařském světě nevydržel v této pozici dlouho. Jeho nadřízení nebyli spokojení s jeho působením. Sesbíraná kritika na veselohru s Werichem, kterou předložil, neměla odborný základ. Navíc jeho zprávy na šéfy StB působily zmatečným dojmem.

Lékaře, který mu zachránil život, se Silný zastal. Dostal vyhazov

Nakonec byl Silný propuštěn ze Státní bezpečnosti ještě před premiérou Císařova pekaře. „Důvodem bylo, že vyzradil služební tajemství a metody práce StB. Kromě propuštění byl potrestán ještě dvaceti dny vězení. Pro objektivnost musíme ocenit, že pomohl člověku, kterého pronásledovala StB,“ upozornil Martin Herzán. Tím člověkem byl lékař, který Silného léčil po jeho vážné motocyklové nehodě.

Stali se z nich přátelé, Silný mu vděčil za svůj život. Lékař si ale všiml, že ho začala sledovat a odposlouchávat StB. A požádal Silného, aby zjistil u kolegů, proč se na něj zaměřili. Dozvěděl se, že ho bezpečnost považuje za nepřátelský živel a shání důkazy pro jeho zatčení.

Po Silném jeho kolegové chtěli, aby dál markýroval přátelství s lékařem a sesbíral na něj kompromitující materiály. Silný ale neuposlechl. Doktora se zastal a hned ho na vše upozornil. Okamžitě následoval vyhazov ze Státní bezpečnosti.

Nakonec se Jiří Silný po letech vrátil i na Barrandov jako civilní zaměstnanec. Pracoval tam jako hlavní osvětlovač. Od svého bývalého zaměstnavatele, Státní bezpečnosti, k tomu dostal doporučující posudek. Byl tam až do důchodu. Zemřel v roce 1998 v nedožitých šestasedmdesáti letech.