Z prvního místa se radoval také o dva týdny dříve v Plzni, hned na úvod sezony byl druhý ve Stodu na Plzeňsku.
Převládala po domácím triumfu radost, nebo spíš únava z náročného dne?
Jasně že radost. Z vítězství i z toho, že přišli diváci.
Divákům jste se představil i při závěrečné exhibiční disciplíně Springboard, což je přesekávání špalku z prkna ve výšce tří metrů. Vypadal jste, že vás adrenalinová disciplína po závodu pěkně vyšťavila.
Dal jsem předtím do těch čtyř soutěžních disciplín všechno. Nechci se vymlouvat, ale ten špalek na závěr byl pěkně tvrdý. (usmívá se)
Z kterého výkonu při Českém poháru ve Žďáře jste měl největší radost?
Závod se mi povedl jako celek, vyhrál jsem dvě úvodní disciplíny. Jsem rád, že jsem to pak ustál v hlavě. Velkou radost jsem měl hlavně z disciplíny Standing Block Chop (přesekávání stojícího kmene – pozn. red.), podařil se mi čas na úrovni osobního rekordu.
Jak složité je závodit doma, když se k tomu přidávají i organizační povinnosti?
Je to hodně náročné. Od půl šesté ráno jsme v den závodu začali stavět scénu. Nejdřív uděláte práci a pak se musíte dostat do závodního modu. Na domácí půdě je to navíc psychicky náročnější než jinde.
Ale je to asi důležité pro váš další vývoj, zvládnout zrovna tyto situace, ne?
Strašně důležité.
Povězte, jak se udržujete nažhavený mezi disciplínami, než se dostanete třeba po třičtvrtěhodině znovu na řadu?
Je těžké se koncentrovat, mezitím vidíme průběžné výsledky. Před další disciplínou je potřeba myslet na to, co mě čeká, ne na to, co se mi předtím povedlo nebo co jsem pokazil.
Matyáš Klíma
|
Máte formu, kromě Českého poháru jste se prosadil i na konci června na Czech Masters v Jeseníku čtvrtým místem. Zamrzelo vás, že to nebyla bedna?
Závody Masters jsou šestidisciplínové. Abych zůstal i dál v juniorské kategorii, nemohl jsem dokončit celý závod a před Hot Saw (řezání kmene extrémně silnou motorovou pilou – pozn. red.) jsem odstoupil.
Jaký závod bude vaším vrcholem sezony?
Nějaký závod kategorie Rookie v zahraničí nebo v září mezinárodní mistrovství republiky juniorů v Plzni. Tam bych chtěl vyhrát a musím seknout tak, abych se kvalifikoval příští rok na mistrovství světa Rookie. Letos jsem se tam nekvalifikoval, protože loni jsem sice mezinárodní mistrovství republiky juniorů v Novém Městě na Moravě vyhrál, ale kvůli diskvalifikaci na Stock Saw jsem měl v součtu čtyř disciplín špatný celkový čas.
V Plzni se stalo, že jste vy i váš otec Leoš, který patří k průkopníkům timbersportu v Česku a dlouhé roky se drží v tuzemské špičce, stáli vedle sebe na pódiu coby první a druhý. Jak to snáší soupeři, když jim zatápí dva Klímové?
Většina řekne „klobouk dolů“, že se to povedlo. Jestli to někoho štve, tak to asi nedá znát.
Pobrečeli jste si?
Oba, byli jsme šťastní. Den předtím někdo vypadl ze soupisky, já v Plzni původně neměl závodit, ale ředitel soutěže mi volal, že je místo, tak jsem se přihlásil. Přálo nám i štěstí.
Ve Žďáře nad Sázavou k zopakování podobného výsledku tomu chyběl jen kousíček, táta byl před poslední disciplínou na děleném druhém a třetím místě, nakonec skončil o dva body čtvrtý.
Ano, mohli jsme si to na bedně zopakovat, doma by to bylo speciální.
Na tréninkových kempech se techniku s pilou a sekerou učí rovněž první ženy. Je to znamení, že dřevorubecký sport u nás roste?
Určitě. Za poslední dva tři roky se timbersport u nás hrozně moc rozrostl, zvyšuje se úroveň závodníků. Jak se rozrůstá základna, je vidět i na kempech. Je přirozené, že si to chtějí vyzkoušet i ženy, dcery nebo přítelkyně závodníků.
Ve světě už se konají soutěže žen?
Ano, ženy mají mistrovství Ameriky, sekají také v Rakousku, Německu nebo Francii. I když mistrovství světa ještě nemají, většinou se dělají národní šampionáty s mezinárodní účastí, protože soutěžících žen ještě není v jednotlivých státech tolik.
