Kdepak, žádné letní volno. Za pár dní oběma dřevorubcům z Hamrů nad Sázavou poblíž Žďáru nad Sázavou startuje nová sezona. A hlavně, oba čeká listopadové mistrovství světa v Praze.
Na červnovém domácím šampionátu ve Frenštátu pod Radhoštěm se totiž definitivně rozhodlo, kdo získá nominaci jak mezi jednotlivci, tak do týmové štafety. „Náhodou jsme se do Prahy dostali oba dva,“ říká Leoš Klíma.
Slovo náhodou berte s rezervou. „Už jsme byli nominovaní i předloni,“ doplňuje Matyáš Klíma. Ten bude součástí týmu jako nejlepší český junior. A jeho táta si start vybojoval díky výsledkům v disciplíně Stock Saw, tedy v řezání klasickou sériově vyráběnou motorovou pilou.
Zrovna Stock Saw, kdy řežete s pilou nastavenou od výrobce, je asi nejvyrovnanější disciplína, v níž rozhodují desetinky sekundy, ne?
Leoš: Někdy i pouhé setinky.
Leoš a Matyáš KlímoviMatyáš Klíma
Leoš Klíma
|
Na republice jste skončili na devátém a desátém místě. Předpokládám, že jste oba chtěli výš.
Leoš: Chtěl jsem do osmičky, ale nepovedlo se. V prvních třech disciplínách jsem na lepší než desáté místo nedosáhl. Každá chyba mě stála body, to se pak těžko dohání. Syn byl o dva body přede mnou, no nechal jsem mu to. (směje se) Ale jemu se závod v podstatě taky nepovedl.
Je vidět, že rodinné hecování pořád funguje. Ale měli jste na to náladu i po nepovedeném vystoupení?
Leoš: Hecujeme se pořád. Že mě mladej porazil, uslyším do dalšího závodu, kde ho vyklepnu zase já.
Matyáš: Měli jsme dva cíle. Být do osmičky a dostat se do druhého kola, což nevyšlo. A aby se táta dostal do štafety. Aspoň to se povedlo.
Matyáši, vy jste měl ve Frenštátu takový dvojboj, protože jste startoval i na mezinárodním mistrovství republiky rookie, tedy kategorie do 25 let. Za třetí místo jste rád, nebo ne?
Matyáš: Na druhé místo mi chyběl bod, na první tři. Vyhrál vynikající Švéd Emil Hansson. Úplně spokojený nejsem, sekací disciplíny jsem hodně kazil.
Nicméně pozici nejlepšího českého juniora jste potvrdil. Na mistrovství světa této kategorie jste byl sedmý. To berete?
Matyáš: Tam se schází velká konkurence. Jsou tam kluci ze zámoří, kteří mají sekeru v ruce od sedmi let. Jsou na jiném levelu. Ale nějaké body jsem jim „ukradl“. I když jsem raději nekoukal na pořadí. Až před poslední disciplínou jsem si přece jen spočítal, že můžu být třetí, a znervózněl jsem. A při sekání špalku pod nohama (Underhand Chop) přišla diskvalifikace.
Je to vaše prokletá disciplína? Rozhodčí vás v ní diskvalifikovali i při domácím závodu u Pilské nádrže.
Matyáš: Při kvalifikaci jsem pouhé dva milimetry sekl do nášlapu, což se nesmí. Rozhodčí to přehlédli, ale sám jsem je na to upozornil.
Leoš: Za tohle přiznání získal při mistrovství republiky cenu fair play. Všichni se to snažíme dělat férově.
Jaká je vůbec rivalita mezi soupeři? Přece jen jde v dřevorubeckém sportu o poměrně úzkou skupinu lidí.
Matyáš: V Česku závodí asi 36 lidí.
A podporujete se navzájem, nebo si v zákulisí tupíte sekery?
Matyáš: Až na nějaké výjimky není rivalita znát.
Leoš: Bereme to na pohodu, každý má nějakou výkonnost, při trénincích a kempech si radíme. Trenéři i kluci si mezi sebou řeknou, co vidí jinak, když sledují závodníka. Rozdáme si to pak na pódiu, kdo je lepší. Není to nic ve zlém, spíš zdravé popíchnutí.
Potřebujete sílu i vytrvalost. Jak trénujete?
Leoš: Ideálně potřebujeme jednak fyzičku, ale i výbušnost a vytrvalost, dlouhý trénink na přesnost a techniku. Každý to má individuálně. Já jsem docela vytížený pracovně, tréninku už moc nedám a podle toho vypadají výsledky.
Matyáš: Do posilovny už nechodím, raději si jdu zamlátit sekerou do špalku. Trénink vypadá tak, že si postavím špalek, ale nejedu na rychlost, snažím se zasekávat technicky a po dávkách k tomu přidávám sílu. Trénink na čas nedělám.
Matyáši, úspěšně soutěžíte se seniory. Jaká jsou v tomto směru pravidla?
Matyáš: Nesmím dokončit celý šestidisciplínový závod. Kdybych se na republice dostal až do třetího vyřazovacího kola, musel bych před závěrečnou disciplínou odstoupit.
Ve srovnání s tátou jste začínal podstatně dřív. Ve dvaceti jste hotový závodník, zatímco táta první závody absolvoval až po třicítce.
Leoš: Mohl jsem začít o dvě tři sezony dřív. Ač jsem měl kondičku lepší než dnes, říkal jsem si, že to nezvládnu.
Timbersport |
Roste v Česku dřevorubecký sport?
Matyáš: Před třemi roky tu byl jeden junior, teď je nás až pět. Základna se rozšiřuje a roste každý rok. Dostává se také víc do povědomí lidí. Přibývají i závody.
Leoš: Není to tak jednoduché, tento sport roste pomalu. Tréninkovými kempy projdou desítky lidí, ale část jich zjistí, že na to fyzicky nemá. Aby mohl nováček závodit, musí totiž splnit předem určité limity, aby vůbec mohl na start.
Je ve startovním poli nějaká další rodinná dvojice?
Leoš: Ještě Kamírovi.
Schyluje se ke střídání generací?
Leoš: Střídat se zatím nebude. (směje se)
Letos jste se docela přetahovali, párkrát vyhrál otec, párkrát syn.
Matyáš: Já to tátovi zadarmo nenechám. Ale to střídání generací asi ještě chvilku nenastane. A myslím, že přijdou i další rodinné dvojice. Když jsem začínal, táta měl takové řeči, že skončí. Myslím, že mu to pomohlo pokračovat. Stejně tak Honza Kamír starší, který pořád závodí srovnatelně s mladšími.
Leoš: Tehdy se mi nedařilo, výkonnost šla dolů, chtěl jsem skončit.
Co zranění, přivodil jste si někdy něco vážného?
Leoš: Při timbersportu ne, ale v práci nebo při volejbalu mě něco chytlo. Sekl jsem se jen jednou.
Co se stalo?
Leoš: Udělal jsem chybu v postoji při Underhand Chopu. Sjela mi sekera, zasáhl jsem nohu, spadl ze špalku. Dosekal jsem to, ale necítil jsem prsty. V sanitce jsme pak zjistili, že chrániče opravdu fungují.
Jaké používáte?
Leoš: Při sekacích disciplínách chrániče holení, nártů a prstů. Ty se pro jistotu berou i na řezání silnou pilou Hot Saw, i když máme ještě kalhoty z neprůřezného vlákna. Výkon pily je přece jen takový, že by to ty kalhoty nemusely zvládnout.
Když jsem viděl energii, jakou do toho závodníci dávají, divákům se musí ježit chlupy napětím. Chybný pohyb už se asi těžko zastavuje.
Leoš: To se stalo ve Švédsku na mistrovství světa Matymu, ztratil stabilitu, když už měl napřáhnuto, šlápl při tom na zem. A protože zároveň sekl do špalku, znamená to diskvalifikaci. Na druhou stranu je dobře, že nesekl sebe.
Čechům ještě do absolutní světové špičky něco chybí. Podle časů jsou stále patrné rozdíly.
Leoš: Základna v Americe, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu je mnohem širší. Je tam vysoká koncentrace hodně dobrých závodníků. Evropané se jim blíží, nejlepší Čech a v podstatě i Evropan Martin Komárek se jim dokonce vyrovnává, vždyť má také spoustu medailí z velkých akcí. Ale časy z jejich a našich akcí se moc srovnávat nedají, protože sekáme jiné dřevo, které je o něco tvrdší. To se na nejlepších časech projeví klidně několika sekundami.
Jaké dřevo se při závodech vůbec používá?
Matyáš: Na sekací disciplíny u nás máme topol osiku, velkou ruční pilou řežeme borovici vejmutovku, motorovou pilou také topol osiku. Na světových akcích se používá i borovice a na sekací topol černý, který je o poznání měkčí. Dřevo se vybírá z plantáží, kde rostou dřeviny za stejných podmínek. Pak se bez kůry zabalí a čeká, než se použije.
Leoš: Pořád je to přírodní materiál, ale je snaha vybírat co nejpodobnější kmeny. A při závodech se jednotlivé špalky losují. Většinou si vylosuju špatnej, takže se pak někdy stane, že mě syn porazí.
Matyáš: Já zase vybírám sekery. Většinou vyberu lepší tátovi než sobě. Ani motorové pily si nevybírají sami závodníci. V disciplíně Stock Saw jsou připraveny přímo od výrobce. Losuje se, která pila jde na který stojan.
Matyáši, musel vás táta do timbersportu nutit?
Matyáš: Vůbec. Hrával jsem basketbal, bolela mě kolena, skončil jsem, v sedmnácti jsem mohl začít dělat timbersport.
Leoš: Pokud by sám nechtěl, nemělo by smysl ho do něčeho kopat. V sedmnácti za mnou sám přišel, jestli mu podepíšu povolení na kemp. Nejdřív jsem ho nechtěl pustit. Mě k timbersportu přivedl Martin Komárek. Matyho ze začátku trénoval právě on, udělal s ním hodně práce. Teď ho trénuju já, probíráme spolu videa.
Učíte se i od cizinců?
Matyáš: Před tréninkovým kempem u nás byl Australan Laurence O’Toole, který byl letos na nejtěžším závodu světa Champions Trophy druhý. Měli jsme ho pak jako trenéra. Má jiný pohled, rozdílné tipy na techniku, než jak ji probírám s Kanaďanem Stirlingem Hartem. Laurence toho o timbersportu hodně ví, protože je v rodině už třetí generace, která závodně seká. Stihne snad sto závodů za rok po celém světě, je to profesionál.
O’Tooleovi jsou ještě o generaci dál než Klímovi?
Matyáš: Ano. Laurencovi je 38, jeho táta, kterému je přes 60, se pořád umí srovnat s mladšími. Zrovna nedávno závodil ve Švýcarsku.
