Sousoší ze žulových desek stojí před půl tisíciletí starým hostincem, který opravil Jiří Plodík. Jeho součástí je i sál upravený pro divadlo. Amatérský soubor tam hraje hry z repertoáru Divadla Járy Cimrmana.
Hostinec Divadlo u Janáčků razí legendu, že v něm v roce 1895 Cimrman pobyl. Když neměl na útratu, zaplatil na podkovu (namísto sekery). Legenda měla být i námětem sousoší.
„Bál jsem se toho, dělat sedící postavu u stolu, a navíc ta podkova, to byla hrůzostrašná představa,“ smál se Dvořák.
Přesto Cimrmana ke stolu posadil a s ním i Růženku, o níž se hovoří v Hospodě na mýtince, a inspektora Trachtu, jenž je jednou z postav hry.
Jeho návrh od začátku schvaloval i herec Zdeněk Svěrák, který k odhalení přizval Miloně Čepelku, Petra Bruknera a Genadije Rumlenu. Vybral také údajný Cimrmanův citát, který je součástí žulového sousoší: „Některé mé myšlenky by se měly tesat do kamene. Ale jen některé.“
