„Jakmile se u okénka ozve slovo plicní, beru kabát a letím,“ hlásí vitální důchodce, který se své role průvodce po nemocnici ujal s maximální vervou a odhodláním.
„Děvčata z informačního mi kolikrát vyčítají, že se až leknou, jak vždycky rychle vystartuju za člověkem, který potřebuje poradit,“ směje se.
Směna mu začíná v 7 hodin ráno a končí v 15 hodin odpoledne. „Původně jsem tady měl být jen dopoledne, jenže plicní ambulance má ordinační dobu až do tří, takže jsme to protáhli,“ vysvětluje.
Lidé jsou rádi, že nemusí běhat sem a tam
Tvrdí, že pacienti jsou za jeho pomoc vděčni. „Vesměs jsou všichni rádi, že u nás tahle služba funguje. Zrovna před chvilkou tady byl pán, který vezl na vozíku na plicní svoji maminku a říkal mi, jak se mu ulevilo, že nemusí běhat sem a tam a hledat, kam se oddělení přestěhovalo,“ uvádí příklad.
Počet lidí, kteří potřebují poradit, se prý den ode dne liší. „První den jich bylo 14, druhý už ale jen něco kolem deseti. Jenže to byl pátek, a to moc lidí k doktorům celkově nechodí,“ všímá si Dvořáček.
Nemocniční areál zná za léta, která strávil na pozici sanitáře, jako svoje boty. „I proto mi tohle místo nabídli. Beru to jako krátkodobou brigádu, která mě baví. Člověk je aspoň užitečný,“ tvrdí
