Trocha náhody, špetka štěstí, ale hlavně obrovské odhodlání. To všechno v jedné kombinaci může v dobrém slova smyslu za to, že se v Havlíčkově Brodě hraje už třetí sezonu extraliga stolního tenisu. A že zde bojují za slávu města taková jména, jako je Petr Korbel či mladé české talenty Pavel Širuček a Tomáš Tregler.
Myšlenka dostat do Brodu špičkový stolní tenis se v hlavě Miroslava Jinka, šéfa klubu a majitele kulturního domu Ostrov, zrodila zhruba před sedmi lety. „Kamarád, se kterým jsme si pinkali na Ostrově v restauraci, začal hrát na základní škole v Nuselské ulici, tak jsem se přihlásil taky. Jenže pak došlo k určitým neshodám a já se rozhodl založit vlastní klub HB Ostrov,“ přiblížil začátky Jinek.
V tu dobu se tenhle nově vzniklý klub spojil se STEN marketingem, který dodává veškeré vybavení na ping-pong. „S jeho majitelem Honzou Hrnčiříkem jsme si padli do oka a on se mi později ozval s tím, že se Petr Korbel chce vrátit zpátky do Česka. Jen zatím neví kam,“ zavzpomínal Jinek. A tak slovo dalo slovo a legenda stolního tenisu se nakonec upsala právě Brodu.
Titul do Brodu přiletěl i díky neshodám se Slováky
Sehnat pro nový klub extraligovou licenci nebyl problém, prostě se převedla ze slovenského ŠKST Bratislava.
„Oni měli výjimku, naši nejvyšší soutěž už hráli, ale nesměli do play-off. A tak jsme se s majitelem Štefanem Kobesem dohodli, že se k jejich hráčům připojí Petr Korbel a bude se hrát tady v Ostrově,“ vzpomíná Jinek.
V roce 2013, tedy hned v první sezoně, se brodskému týmu povedlo vybojovat třetí místo. Jenže pak přišly neshody. „Skončilo to tak, že jsme se se Slováky rozešli, ale extraliga nám zůstala,“ uvedl šéf brodského stolního tenisu.
A v tu chvíli začal klub z Ostrova šplhat výš a výš. Do Brodu ke Korbelovi přivedlo vedení STEN marketingu HB Ostrov obrovsky talentovaného Pavla Širučka a také navrátilce ze světa Josefa Šimončíka. K nim se pak ještě vloni přidal i reprezentant Tomáš Tregler. A na příští sezonu sehnal Brod dokonce dvacetiletého Japonce Masataka Morizona, který patří ke špičce světového ping-pongu. Nyní mu patří ve světě 37. příčka.
Bez Petra Korbela by pohořeli. Jeho jméno má mimořádný zvuk
Úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat, nejprve přišel premiérový mistrovský titul a s ním i účast v Lize mistrů. A ani tam se Broďané rozhodně neztratili. „Musím říct, že bez Petra Korbela by tohle určitě nevzniklo. Jeho jméno má zkrátka všude mimořádný zvuk a vše je tak díky němu mnohem snazší,“ nešetřil Jinek komplimenty na adresu zkušeného českého reprezentanta.
Leckdo by si mohl myslet, že musí být takhle skvěle fungující klub pro každého šéfa továrnou na peníze. Jenže realita je podle Jinka docela jiná. „První rok jsme sice byli v plusu, ale pak už to šlo dolů. Druhý rok jsme vyšli tak akorát, ovšem teď už ho musíme dost dotovat,“ pousmál se Jinek.
Stejně jako v jiných sportech by se ani stolní tenis neobešel bez sponzorů. „Moje výhoda je, že mám hodně obchodních partnerů a kamarádů, takže je pro mě v tomto směru jednodušší sehnat peníze,“ přiznal šéf brodského klubu.
Důležitým článek celého týmu jsou také hráči brodského B-týmu. „Ti se starají o organizační věci - šatny, lístky, příprava sálu. Bez nich by to všechno nešlo a za to jim patří obrovský dík,“ souhlasil Jinek.
Kulisa, které ostatní závidí. Ale jaká bude budoucnost?
A ještě v něčem má Jinek a celý tým velkou výhodu: špičkový stolní tenis si místní fanoušci zamilovali. „Hodně nám v tomhle směru pomohlo fanouškovské sdružení Rebel Hearts. Ti kluci nám dělají skvělou atmosféru, která strhne opravdu každého,“ pochvaloval si Jinek. Mimořádně bouřlivou kulisu a show během zápasů podle něj závidí Brodu všechny extraligové celky.
To platí i o letošním finále. V sérii s Hradcem Králové se Ostrov ujal vedení, ve středu zvítězil i na soupeřově hřišti. Do Brodu se série vrátí v pátek v 17.30 a fanoušci už večer budou možná moci slavit titul.
Jaká budoucnost čeká brodský stolní tenis v nejbližší době? Zatím nejistá. Miroslav Jinek totiž nevylučuje možnost, že s projektem skončí. „Na začátku jsme se domluvili na čtyřletém cyklu a ten vyprší po příští sezoně. Ještě nejsem schopen říct, jestli budu pokračovat dál, nebo ne. Skoro to vidím, že ne,“ přiznává Jinek.
Teď ho totiž chytla výchova mladých talentů ve stolním tenisu a chtěl by se jim věnovat ve větší míře. „Navíc musím říct, že jsem prostředím v českém ping-pongu za poslední dobu hodně znechucen,“ nastínil důvody.
Zda se ale opravdu bude držet rčení, že v nejlepším se má skončit, bude jasné až za rok.
