Probudil se v neděli ráno a hlavou Válkovi běželo: „Tak dneska v Jihlavě naposledy.“ Dělalo to s legendou něco? Ne, překvapivě ne.
Oldřich Válek byl úplně v pohodě, byť věděl, že kvůli kyčli, s níž půjde na operaci, bude hrát na ledě v Jihlavě naposledy. „Uvidíme až při zápase, jestli to na mne dolehne,“ říkal po obědě.
Fanoušci se na El Obra těšili. I kvůli němu jich více než dvě tisícovky přišly na včerejší zápas Světové ligy veteránů mezi Českou republikou a Slovenskem.
Když Válek nastupoval na led, všichni čekali herecký kousek. A dočkali se! Moderátor uvedl jeho jméno, Válek vyběhl z kabiny, shodil ze sebe deku, již měl na sobě a... jako jediný přijel na led místo dresu národního týmu v tom starém, jihlavském. Tribuny aplaudovaly: „Óóólda Váálek!“
Dvoumetrový čahoun se projel po kluzišti se zdviženýma rukama a na oplátku tleskal všem, kteří seděli v ochozech.
Před zápasem povídal: „Moc toho asi neodehraju, kdo ví, jestli tam nepůjde jen na jedno střídání.“ Kdepak! Sice už neválel jako zamlada, ale hrál pravidelně a na jedno střídání to zdaleka nevypadalo.
První jeho velký moment v zápase přišel ve třinácté minutě. Otakar Janecký vypálil, za záda Rovnianka se puk nedostal, hned poté se ale kotouč odrazil k Válkovi a ten z úhlu úspěšně dorazil puk do brány. V tu dobu zvýšil už na 4:0 a tribuny opět vyvolávaly: „Óóólda Váálek!“
Přijel na střídačku, objal se s Viktorem Ujčíkem a znovu zamával. Ještě jednu branku přidal bývalý útočník Dukly Jihlava ve druhé třetině - když číhal před bránou a jen dorazil puk do sítě. Hned nato fanoušci vytáhli transparent s nápisem Oldo, drž se!
Když Válek vzpomínal na svoje slavná léta v Jihlavě, byli právě fanoušci těmi, které nejvíce zmiňoval: „Čím déle jsem v Dukle působil, o to lepší bylo publikum. Na diváky nikdy nezapomenu.“
Momentů, na něž by mohl vzpomínat, je mnoho. Před novináři nejprve zavtipkoval, když chtěli nějakou slyšet: „Já už jsem starej, já už si nic nepamatuju.“ A poté vážněji pokračoval: „Pro mě opravdu teď ty nejlepší momenty, které se vybaví, jsou tituly a to publikum.“
Za Válkových dob byl tento hokejista známý i tím, že se rád rval. A tak se na konci včerejšího utkání pustil do Slováka Igora Liby. „Chudák ani nevěděl, která bije,“ smál se pak Válek před novináři. Po zápase objeli hráči děkovné kolečko, El Obro se poklonil a už jen podepisoval a podepisoval...
„Nerozmyslel jste si to, nepřijedete přeci jen ještě někdy?“ dostal otázku od reportéra MF DNES. „Vážně ne,“ usmál se. „Zdraví opravdu není takové, jaké bych potřeboval. Radši tomu dám pohov. Možná, že někde ještě na nějaký sranda mač nastoupím, kde bych mohl chodit, ale jinak už ne.“
Český národní tým včera porazil Slovensko 11:4. Byla to tedy pro Válka sladká tečka na jihlavském ledě.
