Řeč nemůže být o nikom jiném než o 52letém Oldřichu Válkovi. I on se představil na sobotní akci, jenž byla pojmenovaná Den legend.
"Po roce jsem se na to moc těšil," řekl mistr světa z roku 1985. Radost z návratu projevil hned na začátku. Všechny příznivce totiž pozdravil "projížďkou" kolem ledové plochy. "Kdykoliv přijedu do Jihlavy, cítím tu atmosféru a jsem strašně moc rád, že na mě fanoušci nezapomněli," skoro až dojemně pověděl Válek.
Chvilkami se mu tak v hlavě promítaly skvělé okamžiky z minulosti. "Samozřejmě nostalgie tam je," prozradil. Sám ale ví, že minulost už nevrátí. "Bylo to krásné, ale bohužel to je historie a já to beru tak, že jde život zkrátka dál," staví se soudně k životu.
Možná právě v sobotu ale bylo vidět, že v poslední době na hokej nemá tolik času. Vždyť útočník, který se v sezoně 1983–1984 s Vladimírem Růžičkou dělil o titul nejlepšího střelce nevyšší soutěže, nevsítil ani jednu branku.
"Už jen málokdy chodím bruslit a sám cítím, že to s pukem už není tak, jak by mělo," řekla legenda. "A ani rychlost už zdaleka není ideální. Ale třeba se tomu začnu zase věnovat," smál se.
A stříbrný medailista z roku 1983 dokonce nenavštívil letos hokej v Jihlavě. "Opravdu na to nemám čas," mrzí bývalého hokejistu. "Ale sledoval jsem ji a konec v semifinále je podle mě pro Duklu strop," myslí si. "Kdyby se ale postaral manažer o to, aby přišel Ujča (Viktor Ujčík – pozn. red.), tak by šance byla," žertoval.
Sobotní akce se mu zamlouvala a díky tomu, že se zúčastnil také předchozího Dne mistrů, může srovnávat. "Podle mě to minule bylo více přátelštější," myslí si Válek. "I když se to hraje bez kontaktů, letos tam přece jen trochu rivalita byla," porovnal dva významné hokejové dny Válek.
