Jak to?
Abyste byla ve vztazích obratná, potřebujete zkušenost. Zkušenost se tvoří setkáváním s lidmi, a čím pestřejší skupiny, tím lépe. Kdo líp řídí auto? Sváteční řidič, nebo člověk, který denně dojíždí? Když se ale od dětství scházíme jen s pár lidmi ze své sociální bubliny a jinak se pouze šprtáme do školy nebo pracujeme, jsme neobratní. Nejen v tom, že neumíme zapříst a udržet hovor. Netrénujeme ani intuici a odhad: tenhle kluk je možná správný, zkusím mu věřit, ten to na mě od začátku hraje… Když se s lidmi nepotkáváte, trénovaný podvodník vás utáhne na vařené nudli. Nerozpoznáte obyčejné lichotky od „balení“. Jindy to, že vás někdo balí, ani nezaregistrujete, protože nemáte cit odhadnout situaci. A protože jste nejistá a bezradná, necítíte se mezi lidmi příjemně. Jdete tedy zase radši pracovat a ocitáte se v začarovaném kruhu. Kdekdo o sobě dnes tvrdí, že je introvert, ale ve skutečnosti se jen bojí neznámého.
Není ta vztahová neobratnost způsobena i tím, že mnoho lidí vyrůstalo jen s matkami?
Jsem optimistka. Chlapi nevymizeli někam do vesmíru, vždycky kolem nějaký je. Děda, sousedi, strejdové… Stoprocentně je lepší, když může dítě sledovat, jak spolu zacházejí a vycházejí oba rodiče. Ale i když vyrůstáte jen s jedním, schopnost navazovat vztahy to samo o sobě neovlivňuje.
